Komentář Michala Šnobra: Stát v pasti jaderného tendru | E15.cz

Komentář Michala Šnobra: Stát v pasti jaderného tendru

Michal Šnobr

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

To, zda ČEZ vyhlásí tendr na blok jaderné elektrárny Dukovany do voleb, není otázka přístupu k jádru jako technologii. Jde o způsob, který vláda s vedením ČEZ zvolila. Jde o politickou hru, na půdě EU zcela osamocenou, nikoliv o seriózní scénář vnímající reálie evropského energetického trhu. Jde o pokus odsouzený k zániku.

Od začátku jsou špatně nastaveny základní předpoklady. ČEZ je sice ze 70 procent státní, ale to neopravňuje vládu k jeho zneužití. Obchodní právo pro soukromé společnosti je dnes nastaveno jinak, než si politici připouštějí. Normy jde autoritativně nějakou dobu křivit, ale ne dlouhodobě.

Je zřejmé, jak velký problém bude najít dostatek uchazečů o stavbu a vyhlásit konkurenční tendr. Většina zemí v regionu to pochopila, my ale chceme plně konkurenční tendr s rádoby nejnižší cenou a nejlépe s ruským vítězem. Rusové jsou sice technologicky nejpřipravenější, leč v EU legislativně a regulatorně téměř neprůchozí, v Česku politicky nepřijatelní. Tendr komplikuje i fakt, že ze záměru boomu jaderných elektráren zbyl jen regionálně vylobbovaný jeden blok v Dukovanech, a to ještě s omezeným výkonem 1200 MW. 

Místo dříve předpokládaného konce provozu stávajících čtyř bloků Dukovan roku 2035 se dnes bavíme o letech 2045 až 2048. Tím vzniká časový nesoulad. Ač ČEZ oznámil záměr posunout životnost Dukovan na šedesát let, politici si dál chtějí za každou cenu stavět pomník. Už i při vědomí toho, že jeden blok JEDu stejně nic neřeší.

Představa o konkurenčním tendru se rozpadá. Kvůli bezpečnosti se jej podle ministra průmyslu nebudou moci účastnit firmy z Ruska a Číny. Ze zbylých tří zájemců pak jen jeden splňuje výkonem svého reaktoru podmínky připravené soutěže. Ten ale prošel nedávno vlastním bankrotem i z důvodu fatálních problémů jaderných projektů na domácí půdě v USA a není zrovna v kondici stavět. Ostatní dva slibují stavět to, co jinde ve světě zatím nestojí a doposud nikdy nestavěli: prototyp odvozený z jejich výkonnějších reaktorů. 

Čerstvý plán ministerstva – obhájit pokračování tendru v modelu 3 + 2, kdy Američané, Francouzi či Korejci dělají kulisy Číně a Rusku – je spíš k pobavení. Představa, že by se některý z těchto tří zájemců nechal postavit do role smluvního partnera se všemi riziky a odpovědností, ale stavěla se ruská či čínská technologie, je zcestná.

Jaderný zmocněnec k tomu tvrdí, že výhodou české cesty – tedy jaderného projektu vlastněného soukromým subjektem podnikajícím na evropském trhu s elektřinou – je fakt, že v Bruselu státní podporu neobhajujeme, ale přímo přiznáváme. Chceme v tržním prostředí propojeného energetického trhu EU notifikovat model, kdy investici do jaderné elektrárny z půlky, ale skrytě zaplatí a ze sedmdesáti procent zafinancuje český stát, tedy daňový poplatník. Výsledkem má být maskovaný fakt, že nenadržujeme soukromému ČEZ.

Elektřinu, jejíž cenotvorba bude utržená od reality, potom přes absenci vlivu investičních nákladů koupí stát a prodá na trhu. Tím má být zachován tržní status takové elektřiny. Viditelné pokřivení cenotvorby odporující všemu, co zatím Brusel umožnil, se neřeší. Stejně jako fakt, že zadlužení, které stát na ČEZ přenese výstavbou jednoho bloku, je neúměrné jeho bilanci. Česku tak hrozí nesmyslný tendr, do nějž se přihlásí všichni i bez chuti stavět. V pasti stát uvázne na dlouhé roky. Zvlášť pokud si v mezidobí bude muset od ČEZ holý projekt odkoupit.

Autor je minoritní akcionář ČEZ, poradce J&T

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video