Ohlédnutí za intervencemi ČNB - komentář Mojmíra Hampla | E15.cz

Vše o netradičních investicích

Vše o netradičních investicích Vstoupit do speciálu

Komentář Mojmíra Hampla: Malé ohlédnutí za velkým rozhodnutím

Komentář Mojmíra Hampla: Malé ohlédnutí za velkým rozhodnutím
Expozice k bankovnictví v ČNB
• 
ZDROJ: Michael Tomeš / E15
Mojmír Hampl

Mojmír Hampl

V lednu zveřejnila Česká národní banka detailní protokoly ze všech zasedání bankovní rady v roce 2013. Mezi nimi i ten ze 7. listopadu, kdy byl zaveden kurzový závazek (lidově intervence) na úrovni 27 korun za euro. A to včetně jmenovitého hlasování o něm.

Zveřejnění „anatomie měnové politiky“ nejdříve po šesti letech bylo již dávno nastaveno proto, aby členové bankovní rady, jmenovaní na šest let, byli v době publikace buď už mimo funkci, anebo kroutili bezpečně druhý, a tedy poslední mandát. Je to mimochodem jeden z mnoha příspěvků ČNB k transparenci měnového rozhodování. Důvěrné archiválie se jinak odkrývají spíše s odstupem desetiletí.

Na to, kolik rozruchu vyvolalo rozhodnutí tehdy, byl nyní mediální reakcí na protokoly – až na výjimky uvedené níže – spíše uzívaný nezájem. Ano, žijeme v ekonomicky dobrých časech, tak kdo by se hrabal v minulosti, v níž bylo třeba naopak řešit, jak se vrátit k cenové stabilitě a konečně se dostat z nejprotáhlejší recese v novodobých českých dějinách.

Komentář Martina Lobotky: Zbytečná panika centrální banky

Jako přímý účastník hlasování samozřejmě mám jen svůj subjektivní pohled. To mi ale nijak nebrání bavit se tím, jak kdosi, kdo v uzavřené místnosti nebyl, dnes zaníceně cituje věty, které tam údajně padly. A já je jako účastník jednání neslyšel.

To je ale drobnost. Známé anglické úsloví, že fakta nesmějí stát v cestě dobrému příběhu, nabylo v těch několika mediálních reakcích bohužel i bizarnější a nebezpečnější podoby. Lukáš Kovanda, kdysi nadějný ekonom, který se stal beznadějným pop-ekonomem, napsal, že jsem prý překvapivě za pár dní změnil názor. Chce to hodně ignorance všeho, co je ve všech protokolech napsáno, aby člověk „přehlédl“, že mi přinejhorším lze snad vyčítat pravý opak. Že jsem příliš chtěl, aby použití kurzu buď proběhlo tvrdou formou neomezeného kurzového závazku, anebo aby nebylo vůbec. Byl jsem pro dočasné použití kanonu, abychom porazili deflační očekávání, než abych podporoval neúčinnou střelbu z malorážky a měnová politika zůstala v pasti podstřelování cíle a nulových sazeb nekonečně dlouho bez vyhlídky na návrat k normálu. Tak to zažívají ve Švýcarsku či v eurozóně dodnes.

Samozřejmě jsem si sám nebyl jist, kdy přesně a zda nastane okamžik, kdy z kanonu vystřelit. To bylo těžké dilema roku 2013. Natolik dobře znám českou finanční konzervativnost, že mi nepopularita rozhodnutí docházela. Neustále populární rozhodnutí ostatně končí Venezuelou.

ČNB poprvé od loňského května zvýšila úrokové sazby, koruna je nejsilnější za sedm let

Výslovnou lží je pak konstatování žurnalisty z Hospodářských novin, že kurzový závazek přišel v okamžiku, kdy už ekonomika spontánně sama otočila a byla z recese venku. Takže pro záznam: pro třetí čtvrtletí roku 2013 ČNB očekávala další pokles HDP (–0,8 procenta), statistici týden po oslabení koruny zveřejnili šokující číslo dvakrát horší (–1,6 procenta)! Předchozí druhé čtvrtletí? Též meziroční pokles HDP. Ekonomika byla na cestě k jasnému oživení teprve v kvartálu, který byl již z větší části zasažen kurzovým závazkem.

S hořkostí si vzpomínám na veřejné lamentování nad „znehodnocením úspor“ v době, kdy inflace byla u nuly, nejníže za dekádu. Zatímco dnes, kdy je inflace nad 3,5 procenta, například odboráři stejný rituální pláč neprovádějí. Přitom mírou znehodnocení peněz je právě inflace, těžko samotné pohyby kurzu. A jen nevěřícně zírám, kolik lidí dodnes věří, že likvidita, za niž se nakoupily devizové rezervy, se dostala do oběhu mezi lidi a zvýšila peněžní zásobu. Samozřejmě že ne.

Zápisník Jaroslava Bukovského: Štěstíčko v neštěstí

Vždy jsem byl stoupencem aktivního používání měnové politiky, když má země to štěstí, že ji má. Kormidlem se má točit, aby se loď-ekonomika vyhýbala útesům. Netočit jím neznamená vyhnout se chybě, loď totiž pluje stále. Stejně tak dodávám, že pro mě bylo lekcí, jak anglosaský svět v oblasti měnové politiky zase jednou předběhl ostatní a po roce 2008 ukázal, že nástroje centrální banky prostě fungují.

I u nás uvolnění měnových opratí ekonomice pomohlo. Kromě okopávání kotníků nikdo nenavrhl lepší řešení ani lepší způsob provedení. A nikdo v ČNB až do roku 2017 nenavrhl k hlasování byť jen jedinkrát předčasné ukončení kurzového závazku. Alespoň na těchto faktech už ani s odstupem času nikdo nic nezmění.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!