Komentář Pavla Sobíška: Úspěch, který se neslaví

Výroba Škody Fabia

Výroba Škody Fabia Zdroj: Škoda Auto

Litva -1,3, Polsko -2,8, Švédsko -3,0, Lotyšsko -3,5, Německo -5,3, Česko -5,6, Belgie -6,3, Rakousko -7,4, Portugalsko -7,6, Francie -8,3, Itálie -8,9, Španělsko -11,0. Uvedená čísla nepředstavují výsledky nějakého sportovního klání, ale první odhady meziročních procentních propadů HDP za loňský rok. Dodejme, že pro eurozónu jako celek míří srovnatelné číslo na -6,8.

První, co na uvedeném přehledu zaujme, je jednotvárnost minusových znamének před čísly. Ano, pandemie poslala do recese všechny ekonomiky Evropské unie bez ohledu na jejich velikost, strukturu či vládní opatření. Pro většinu zemí se přitom stal loňský výsledek nejhorším za několik dekád. A byl i horší než památný rok 2009.

Za pozornost stojí i nebývale široké rozpětí výsledků. Výkonové příkopy začaly vznikat už během druhého čtvrtletí, kdy existovala těsná vazba mezi propadem HDP a mírou omezení sociálních kontaktů, naordinovaných vládními opatřeními. Třetí kvartál byl pak ve znamení solidního tempa dohánění předchozích ztrát, avšak čtvrtému kvartálu opět dominovaly ekonomické restrikce, které vzaly ekonomikám vítr z plachet a některým dokonce obrátily směr. Vztah mezi tvrdostí vládních opatření a poklesem ekonomiky se přitom rozvolnil. Vládní opatření přicházela a odcházela podle lokální situace, bez synchronizace s ostatními zeměmi.

Jak hodnotit umístění Česka uprostřed pelotonu? Na jednu stranu se může dostavit pocit úlevy, že jsme nedopadli hůř. Procentní propad výkonu začíná pětkou, nikoliv očekávanou šestkou. Není tak o mnoho horší než v Německu, považovaném za zemi s efektivním řízením ekonomiky během pandemie. Není ale co slavit.

Panují obavy, že jsme si v závěru roku předobjednali ekonomické výkony, které nám budou chybět letos. Silný růst v průmyslu a exportu mohl souviset se snahou automobilek vyexpedovat, co se dá, ještě před zpřísněním pokut za překročení emisí. Česká ekonomika zřejmě vydělala také na snaze zásobit britské ostrovy před brexitem vším, co by mohlo následně zdražit.

Neobvykle silným tématem pro českou ekonomiku se loni staly chybějící příjmy od zahraničních turistů. Příjezdový turistický ruch se na tuzemském HDP běžně podílí ani ne ze čtyř procent, tedy násobně méně než v zemích jižní Evropy. Jenže, zatímco se Řecko či Chorvatsko ekonomicky částečně zahojily během letní sezóny, kdy v Evropě převládl volnější režim cestování, nelze říct to samé o Česku.

Na rozdíl od sezónní turistiky na jihu kontinentu bývají zdejší příjmy z turistického ruchu poměrně rovnoměrně rozložené do celého roku, zato však koncentrované do Prahy. Již podzim citelně prohloubil meziroční výpadek příjmů. Ten se pak v posledním loňském kvartálu patrně limitně blížil sto procentům. V uvedeném ohledu lze ztráty Česka přirovnat k sousednímu Rakousku, které kvůli pandemii odepsalo zimní sezónu.

Slabší exportní poptávka a pokračující absence turistů se promítají do výkonu české ekonomiky zkraje letošního roku. Spolu s větší přísností vládních restrikcí, než by odpovídalo výpočtům systému PES, pak tyto faktory vytvářejí pro ekonomiku smrtící koktejl. Zahájíme-li letošní rok tříprocentním kvartálním propadem HDP, což není vyloučené, bude náročné do konce roku ztráty dohnat. Dvouprocentní růst ekonomiky za celý letošek by pak mohl být považován za pozitivní překvapení.