Kardinál Beran se vrací domů. Bylo to jeho přání. Vrací se domů v situaci, kdy jsou jazýčkem na vahách rozhodujících o vyslovení důvěry vládě komunisté. Prezident republiky v den mše svaté na počest kardinála Berana ve svatovítské katedrále jede na sjezd komunistů, kde pronese projev. Je to varování. Komunisté jsou zpět.
Je symbolické, že k návratu kardinála Berana dochází nyní. Josef Beran odešel po maturitě do semináře v Římě, po vysvěcení v roce 1911 se vrátil. Neohroženě se postavil proti nacismu a byl nacisty vězněn. Na podzim roku 1946 se stal arcibiskupem pražským. Zúčastnil se pohřbu prezidenta Beneše. A ano, sloužil Te Deum po zvolení Klementa Gottwalda, který mu slíbil, že propustí z vězení více než 70 kněží a zachová církevní školství. Bohužel ani ne za půl roku byli kněží v celách a lágrech zpátky. Netrvalo dlouho a došlo k policejnímu zásahu při slavnosti Božího Těla a arcibiskup Beran byl internován. Sdílel tak osud primasů ostatních komunistických zemí – kardinálů Mindszentyho, Wyszyńského a Stepinace.
Papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupa Berana kardinálem a státní orgány mu povolily cestu do Říma pod jedinou podmínkou – že se nikdy nevrátí. Aby umožnil nástup biskupa Františka Tomáška, přijal doživotní vyhnanství. V Římě, kde stihl ještě pronést řeč o náboženské svobodě na Druhém vatikánském koncilu, žil ve zvláštní péči Pavla VI. Není znám případ, že by někdo jiný byl pochován samotným papežem v kryptě svatopetrské baziliky mezi papeži. Přesto se chtěl vrátit domů. Josef kardinál Beran se před svátkem sv. Vojtěcha vrací s poctami církevními i státními do své katedrály. V roce 1948 napsal slova „Nemlč, arcibiskupe“ a varoval z vlastní zkušenosti před komunisty a totalitou.
Dnes jsme uprostřed neustálých volebních kampaní. Jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli jsme všechny ideové hodnoty našeho státu. Jako nepotřebnou veteš odsouváme přirozenou rodinu, výchovu dětí a mládeže přehazujeme jeden na druhého, až nevychovává vlastně nikdo. Naříkáme, že nemáme osobnosti. Návrat kardinála Berana je pro nás především zkouškou z věrnosti dobru, poctivému dobru každého člověka, zkouškou z lidské odpovědnosti za druhé.
Kardinálův návrat by měl být zrovna dnes i připomínkou jeho boje proti komunistům. Je možné mnohé věci odpustit, ale v žádném případě není možné zapomenout. Bylo by to nezodpovědné vůči těm, kteří byli v komunistické totalitě internováni a perzekuováni.
Komunistická ideologie je stále živá a pro mnohé přitažlivá. Touha po rovnostářské společnosti byla vždy lákavá pro ty, kteří svoje problémy promítají do závisti vůči pmíjivým hodnotám bohatství a majetku. S majetkem se přitom pojí odpovědnost za jeho správu, což si mnoho lidí neuvědomuje.
Je dobré také poděkovat kardinálu Dominiku Dukovi a všem, kteří se zasadili o splnění poslední vůle kardinála Josefa Berana a umožnili jeho návrat domů. Je smutné, že jeho návratu jako by se dnes báli nejen komunisté, ale i ti, kteří v jiných případech mluví o demokracii a boji proti komunistům.
Návrat kardinála Berana je důležitý okamžik, stejně důležitý jako instalace sousoší svatých Vojtěcha, Radima a Radly a v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Kardinálův pohřeb se uskuteční na svátek svatého Vojtěcha, jehož nástupcem byl i sám kardinál. A svatý Vojtěch je považován za prvního velkého Evropana. Je dobré si to všechno spojit a uvědomit si, že svoboda není jen něco, co nám bylo navždy dáno a o co se nemusíme starat. Můžeme ji lehce ztratit.
Kardinále Berane, vítejte doma!
Autor je publicista
