Pro pravdu se člověk zlobí, říká se někdy. Teď se každopádně půl světa zlobí na Gretu Thunbergovou, která na summitu OSN obvinila politiky z nicnedělání a přetvářky, zatímco se světu před očima odvíjí ekologická katastrofa. Samozřejmě že to bylo přehánění. Šlo o emotivně pojatou hyperbolu, o rétorickou figuru, jejímž smyslem je problém zvětšit a někoho rozčílit, pohnout s někým, kdo z pohledu řečníka nechce vidět skutečnost. Proto silná slova „zradili jste“ nebo „nikdy vám to neodpustíme“.
Greta svým přeháněním docílila toho, že se ze židlí zvedají bojovníci celého světa, kteří za jejím vystoupením vidí manipulaci a zneužívání dítěte, případně rovnou triumfální pochod neomarxistů či podobné nesmysly. Greta je dokonce přirovnávána k „Nazimädel“, árijské dívce s copy, jejíž čistotu zneužívala goebbelsovská propaganda. To je ovšem „guilt by association“, demagogický postup, který se odvolává na podobnost, která je nelogická, ale přesto zachovává negativní emoci. Jsou to učebnicové projevy obranných mechanismů, jimiž se psychika (jednotlivce i masy) brání před útoky ohrožující reality. Aby ji nemusela přijmout, vymýšlí si démony, spiknutí, nepřátele.
Šestnáctiletá Švédka neřekla za přívalem emocí nic víc, než že se o změnách klimatu hodně mluví, ale málo se proti nim dělá. Že se politici bojí do věci říznout, neboť mají strach ze změny, která by bolela voliče. A tak se vymýšlejí strategie, které by zachovaly status quo v byznysu, a přitom by pro ochranu klimatu přece jen něco málo udělaly. Právě proti této strategii polovičatého kompromisu, vycházející z hesla „business as usual“ a zakrývající potřebu nového globálního paradigmatu, se Greta emotivně postavila. Konzervativci či zastánci laissez faire ji proto nemají rádi. Proto je hned socialistka, komunistka a kdovíco ještě.
Greta vybízí ke změně politiky a ekonomiky, ke změně vidění, myšlení a jednání tak, aby jejich mírou byla živá budoucnost, a ne zisková přítomnost. Jenže k takové změně chybí ochota politiků i voličů. Nikomu se nechce z pohodlí dnešních jistot, jakkoli mohou být pofidérní. Jak to na summitu řekla slovenská prezidentka Čaputová: „Nejsme ochotni měnit svůj způsob života.“ Přitom na této změně je zřejmě závislý život budoucí.
Jeremy Clarkson se opřel do Grety Thunberg, označil ji za rozmazleného fracka >>>
Ke změně existuje jediná cesta: bez ideologických klišé se zaobírat tím, co je a co má být. Čím je klima skutečně ohroženo a čím ho můžeme ochránit. Tak, abychom příští bohatství mohli užívat bez výčitek generace, která přichází a – málo platné – myslí i na jiné věci, než jsou příjemná dovolená, naleštěné auto a plná lednička.
