Můžete to zpochybňovat, můžete s tím nesouhlasit. Ale on to prostě umí. Týdenní čekání na to, až se prezident Miloš Zeman vyjádří k vrbětické kauze, stálo za to. Jeho vyjádření mohlo působit vyváženě, ale zároveň nejasně a ambivalentně. Bylo ale naprosto přesné.
A stačí vlastně jedno slovo. Bylo to relativizování. Toho, co se v roce 2014 ve Vrběticích vlastně přesně odehrálo.
Celá událost je obklopena spoustou nejasností, o tom žádná. Vzhledem ke stupni utajení logicky neznáme všechny detaily toho, co se stalo (či nestalo). Pochybnosti budí také načasování zveřejnění informací o událostech, které se udály před víc než šesti roky. To všechno stojí za debatu.
Když se ale po týdnu skoro mlčení laskavě k tak ožehavé situaci vyjádří prezident (a vrchní velitel ozbrojených sil), lidé čekají odpovědi, nikoliv jen otázky. Podporu tajných služeb, anebo zpochybnění jejich faktů podložené přesvědčivými informacemi. Po jeho vyjádření bychom ale pořád byli někde na půl cesty.
Opět řečeno trochu cimrmanovsky – víme, že nic nevíme. Buď to tehdy byl „teroristický atentát“, jak to v první názorové vlně prezident Miloš Zeman nazval. Anebo se odehrála „neodborná manipulace s výbušným materiálem“, jak zaznělo posléze? Otázku papouška uzavřeme, dalo by se do třetice doplnit…
A ještě jedna nenápadná, ale důležitá citace hlavy státu ze včerejšího televizního vyjádření: „Doufám, že se dozvíme pravdu.“ Neboli pořád si nemůžeme být jisti, že prezentovaná verze je správná a pravdivá. Je tam hodně „ale“.
Důvěra ve státní instituce, bezpečnostními složkami počínaje, ale nemůže začínat tím, že jejich závěry zpochybňuje hlava státu. Prezident má řadu způsobů, jak se pravdy dobrat či se jí alespoň přiblížit. A opravdu to není expozé na televizní obrazovce.
Viděno pozitivně, z úst Miloše Zemana jsme zaslechli věci, které by ještě před pár týdny byly nemyslitelné. Že tu možná opravdu ruští agenti páchali zlo. Že by za to měli nést následky. Že bychom měli Rosatom vyřadit z tendru na dostavbu jaderných bloků v Temelíně.
Pokud dáme na chvíli antizemanovskou hysterii stranou, možná na prezidenta opravdu vyšetřování vrbětické kauzy udělalo dojem. A jen se snaží krotit nadšení z verze této události, kde lze klást řadu otázek.
Ale opět – na prezidenta až moc. Je hezké, že si Miloš Zeman začal „podtrhovat“ pasáže v textu po klausovském způsobu, jak v neděli prozradil, alespoň máme na Hradě kontinuitu. Jak má ale běžný občan vnímat jeho řečnickou otázku, že jsme možná obětí nějaké „zpravodajské hry“? Kdo jiný by jim to měl říct než nejvyšší ústavní činitel?
A ještě poslední citát, od kanadského písničkáře a geniálního básníka Leonarda Cohena: „There is a crack in everything, that's how the light gets in.“ Neboli volně přeloženo – Má to všude mezery, alespoň se ale dostává světlo dovnitř…
Máme zhruba rok a půl do příští prezidentské volby. Některé možné kandidáty už známe, jiní se ještě vyjeví. Po trošku nešťastném zavedení přímé volby to bude opět spíše o pocitech než o reálné politice.
Vystupování Miloše Zemana po tak vypjaté situaci, jakou vrbětické exploze byly, ale budiž důkazem, jak přeceňovaná role hlavy státu je…
