Premiér Andrej Babiš se v Budapešti na konferenci o demografii prezentoval jako vizionář a trochu i jako demograf. To když mluvil o tom, jak se podle něj pozná „dobrý stát“ – mimo jiné tím, že počet jeho obyvatel stoupá i bez migrace ze zahraničí anebo že lidé nemají obavy o budoucnost. Vyjádřil podporu rodinám, které mají aspoň tři děti, přičemž demografické změny označil za časovanou bombu.
S premiérem se dá prakticky ve všem řečeném souhlasit. Ovšem s dvěma výhradami. Jednak dobrý stát se pozná i podle jiných věcí. Podle srozumitelného a předvídatelného právního prostředí, podle jednoduchého daňového systému (a pokud možno i nízkých daní), podle malé byrokracie, podle dobrých podmínek k získání bydlení a v neposlední řadě také podle dodržování nepsaných pravidel politické kultury. A najít by toho určitě šlo ještě mnohem víc.
Druhá výhrada je ale vážnější. Když má pan premiér tak velkou obavu o budoucnost a demografický vývoj v České republice – a třeba opravdu má, abychom nebyli nespravedliví – proč jeho vláda v tomto ohledu nedělá více? Jistě, zvyšují se rodičovské příspěvky, přidává se zaměstnancům ve veřejné sféře, rostou důchody… Ale co třeba důchodová reforma, když jsme u té „časované demografické bomby“? Co zjednodušení stavebního řízení, aby se více stavělo a byty byly dostupnější? Co váznoucí dopravní projekty?
Nicméně zpátky k demografii. Míra porodnosti v České republice je 1,69 dítěte na jednu ženu. Což je sice podle statistik Eurostatu z roku 2017 nejlepší číslo v zemích Visegrádu (např. v Polsku je to jen 1,48 dítěte) a nadprůměr i v rámci celé Evropské unie (ve Španělsku je to např. jen 1,31 dítěte). Pořád to ale nestačí na reprodukční minimum, které se uvádí hodnotou 2,1 dítěte.
Vláda s tím žádné zázraky udělat nemůže. S nadsázkou se někdy říká, že příčiny nízké porodnosti mohou být dva – buď jsou lidé chudí (nemají dostatečné materiální zabezpečení, bojí se o budoucnost…), anebo jsou bohatí (své příjmy mění za různé zážitky a nechtějí se vzdávat materiálního pohodlí).
Jistým řešením může být migrace. Ovšem nesmí přerůst únosnou míru, jinak vznikne ve společnosti nezdravé pnutí - jako na mnoha místech dnešní západní Evropy. Je třeba velké obezřetnosti, takže i tady lze s premiérem souhlasit. Když už, tak spíš dočasný pobyt pracovních sil ze zahraničí, pokud je těch domácích přechodný nedostatek.
Co ale vláda může, je vylepšovat podmínky k žití. A nejen rozdáváním, jak to z velké části činí nynější garnitura, nýbrž dlouhodobými kroky typu zmíněné důchodové reformy či odbyrokratizování státu. Porodnosti to určitě neublíží. Možná naopak.
