Už to chvíli vypadalo, že připomínka justiční vraždy Milady Horákové proběhne pouze důstojně, jednolitě a bez ostřejších debat.
Naštěstí je tu KSČM, respektive její pražská organizace, která se ohradila proti „rozdmýchávání antikomunistické nenávisti“.
Ze vcelku pochopitelných důvodů se spolku rudých nelíbí nápisy „zavražděna komunisty“ u portrétů komunisty zavražděné Milady Horákové. Projekt Paměť národa pak označují za „pokrytecký“ a sami se pasují na bojovníky za „důstojný život bez válek, bídy, hladu a vykořisťování“.
Asi není lepší způsob, jak připomenout, že komunisté tu stále jsou. Navíc KSČM má název této zločinecké ideologie i v názvu – to už by klidně mohla být i Fašistická strana Čech a Moravy, jakkoliv by se jejich zkratka mimořádně špatně vyslovovala.
Pikantní samozřejmě je, že se pražská KSČM obouvá do současného vedení metropole v čele s primátorem Hřibem. Radnice přitom podniká spousty kroků, které by radikální levici měly dělat radost – jako například boj proti autům, symbolu individualismu a „zločinného kapitalismu“, o němž se v jejich prohlášení také píše.
Pražští komunisté si v souvislosti s připomínkou smrti Milady Horákové stěžují, že jsou jakožto „jedna z demokratických a k tomu parlamentních stran“ vystaveni útoku od státem zřizovaných institucí. Což je samozřejmě absurdní. Jejich výlev ale nakonec kampani, během níž je někdy až trošku kýčovitě tragický konec Milady Horákové připomínán, dává smysl. Takže alespoň k něčemu je KSČM dobrá.
