Komentář Petra Peška: Koronavirové papalášství

Milan Hnilička, šéf Národní sportovní agentury

Milan Hnilička, šéf Národní sportovní agentury Zdroj: Úřad vlády ČR

Expremiér Jiří Paroubek
Na tajné oslavě padesátin teplického kmotra Petra Bendy byl i Babišův muž Milan Hnilička.
3
Fotogalerie

Večírek v teplickém hotelu, kde se u „oranžové eminence“ Petra Bendy sešli mimo jiné expremiér Jiří Paroubek, bývalý hokejový brankař a šéf sportovní agentury Milan Hnilička či taktéž bývalý hokejista a televizní radní Jiří Šlégr, byl v mnohém příznačný a symbolický.

Jednak je tu nepoučitelnost elit, které by měly jít při dodržování koronavirových restrikcí příkladem. Od vyšehradského večerního posezení, které stálo funkci tehdejšího ministra zdravotnictví Romana Prymulu a jen se lehce otřelo o druhého muže hnutí ANO Jaroslava Faltýnka přes restaurační návštěvy Miroslava Kalouska, jenž se následně kál, či Václava Klause, který to přešel mávnutím rukou.

Neboli v Česku se nic neutají, respektive „všechno vykecá“. Ale proč to nezkusit…

Pak je tu obvyklý příval vysvětlování hraničícího s výmluvami. Jak například ukázal expremiér Paroubek, který na teplickém večírku podle svých slov řešil „hospodaření společnosti“ a setrváním jen chtěl ušetřit druhou cestu do Teplic.

Pak je tu alibismus. Podobně jako premiér Andrej Babiš jen na oko pokáral svou pravou ruku Jaroslava Faltýnka, učinil nyní podobně směrem k Milanu Hniličkovi. Řekl, že by měl nést důsledky a rezignovat na post poslance a šéfa Národní sportovní agentury, přestože z druhého postu ho může sám odvolat (Hnilička se později vzdal poslaneckého mandátu a slíbil peníze na charitu). Každopádně, hlavně aby stín neulpěl i na něm. I když z jeho vyjádření to vypadá, že na rozdíl od Faltýnka tentokrát „exemplární“ potrestání chtít bude.

Do třetice se dá teplický sedánek považovat za další z důkazů obecné netrpělivosti. Už skoro rok je ochromený společenský i jiný život. Lidský organismus se sice teprve učí vytvářet imunitu vůči koronaviru, ještě dříve si ale možná vytváří imunitu vůči restrikcím.

A nejde jen o protesty proti nošení roušek a dalším opatřením, ty lze vidět jen jako špičku ledovce. Už třeba iniciativa „Chcípl PES“, v jejímž rámci o víkendu otevřely desítky hospod a restaurací, může být znakem rostoucí netrpělivosti ve společnosti. Ostatně, stačí zavést hovor ve svém okolí.

Jedním z důvodů je samozřejmě jistá chaotičnost vládních opatření a nepřehlednost nastaveného systému. Například nyní je matice PES už téměř dva týdny ve čtvrtém stupni, platí ale stupeň pátý. Některá nařízení se měnila už po pár dnech fungování, často tam a zpátky. Což pro změnu vyvolává pocit nedůvěry, přestože epidemická situace zůstává špatná a bylo by třeba to ještě vydržet.

Kapitolou samotnou je pak očkování, které se rozběhlo s technickými potížemi a i v této oblasti nastaly případy zavánějící „papalášstvím“. Jako například přednostní očkování ve Státním zdravotním ústavu, u šéfa VZP Zdeňka Kabátka či televizního kuchaře Zdeňka Pohlreicha. Nedá se říct, že by to bylo v každém z uvedených případů nutně špatně, ale vypovídá to o jisté naivitě – třeba se na to nepřijde – a nepoučitelnosti.

Čímž se dostáváme zpět k teplickému večírku. Podobných akcí, které jsou v rozporu se současnými restrikcemi, se nepochybně koná řada, často ale v soukromí. Představa, že médiím, potažmo veřejnosti unikne tak okatá věc jako kdysi schůzka na Vyšehradě či nyní party v Teplicích, není ničím jiným než projevem nesoudnosti.

A pak se není čemu divit, že tolerance vůči často nutným restrikcím klesá i mezi běžnými smrtelníky.