Komentář Petra Peška: Poslední leč Miloše Zemana | E15.cz

Komentář Petra Peška: Poslední leč Miloše Zemana

Petr Pešek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
2

Prezident Miloš Zeman nejdříve vykolíkoval volební hřiště časově. To když vyhlásil termín říjnového sněmovního klání s neobvyklým předstihem, už koncem loňského roku.

A nyní zúžil manévrovací prostor pro sestavovatele příští vlády, přinejmenším pro počáteční fázi. To když v rozhovoru pro MF Dnes prohlásil, že možnost nejdříve dostane strana s největším ziskem, nikoli koalice.

Není to nic překvapivého, Miloš Zeman to nepřímo signalizoval už dříve. Což souvisí i s interpretací, která se nabízí. Tedy že to má pomoci hnutí ANO a Andreji Babišovi. Podle současných preferencí se jeví jako reálná situace, že volby opět vyhraje, ale nebude mít většinu. Navíc prezident už dříve dával nepokrytě najevo, že by premiérem nejraději jmenoval opět jeho.

Nabízí se tedy několik otázek. Neovlivňuje prezident dopředu výsledek voleb a povolebních vyjednávání? Neporušuje princip nestrannosti hlavy státu? A hlavně – neobchází Ústavu?

Odpovědi jsou jednoduché. Na první dvě otázky „ano“, či přesněji „ANO“. A na třetí jednoznačně „ne“.

Ústava hovoří v článku č. 62 zcela jasně: „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“ Jiná věc je duch Ústavy neboli respektování podoby našeho politického uspořádání. Poměrný systém ve sněmovních volbách předpokládá vznik koalic, což může logicky vítěze odstavit. To ale není vynutitelné.

Miloš Zeman navíc není první z polistopadových prezidentů, který se snažil a zjevně dál snaží ovlivnit výběr premiéra a podobu vlády. Připomeňme opětovné jmenování Mirka Topolánka premiérem poté, co zprvu neuspěl se sháněním sněmovní většiny. To bylo za Václava Klause. Anebo vznik „úřednické“ vlády v čele s Josefem Tošovským, kdy byl předtím koaličním vyjednavačem ustaven dnes již nežijící šéf lidovců Josef Lux. To bylo za Václav Havla.

Současný prezident tuto, řekněme slovníkem geopolitických stratégů, soft power změnil na hard power. Vláda v čele s Jiřím Rusnokem nebyla úřednická, což je stejně samo o sobě mylné označení, ani nestranická, ale prezidentská. A hlavně vytvořená navzdory tomu, že premiérská nominantka ODS Miroslava Němcová sehnala pro Miloše Zemana požadovanou „stojedničkovou“ většinu.

Představa, že nyní bude prezident zuby nehty držet u premiérského kormidla Andreje Babiše – pokud zůstaneme u současného výhledu – není samozřejmě nijak vábná. Jak vzhledem k dosavadnímu působení této vládní garnitury, tak při představě povolebního mezičasu bez silné vlády. Stále by to ale nebylo tak za čarou jako při Rusnokově kabinetu.

Důležitější je tedy spíše spekulace, co by tím prezident sledoval a jaké by to mohlo mít důsledky. Kromě protežování svého „spojence z rozumu“ by Zeman nejspíše zkoušel rozklížit některou z koalic, aby staronovému premiérovi zajistil v parlamentu alespoň tichou podporu.

Česká politika by pak možná zažila delší obdob bezvládí a nejistoty. Na druhé straně, i toto není nic tragického. Ostatně dlouhé měsíce jsme přežili i bez prezidenta. Byť je samozřejmě zbytečné a neodpovědné k tomu aktivně přispívat.

Miloš Zeman ale už jako premiér a ještě víc teď jako prezident ukazuje, že primárně mu jde o prosazení vlastního politického uspořádání. Není tedy důvod se domnívat, že to bude jinak po volbách. A není moc možností, jak tomu nyní čelit. Čemuž odpovídají i relativně umírněné reakce představitelů opozičních koalic na slova z jeho rozhovoru pro MF Dnes.

Není ale od věci se na to celé podívat z časového nadhledu. Pro Miloše Zemana je to politické finále, tak si ho chce dosyta užít. Stejně jako Alfons Karásek ve známe filmové leči…

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video