Zní to dramaticky, je to mediálně vděčné, skýtá to jistý vyděračský potenciál. Proč tedy kartu předčasných voleb občas nevytáhnout? Anebo je aspoň jako poslední možnost nepřipustit, jak to učinil premiér a šéf ANO Andrej Babiš.
Řekl sice, že je nechce. Vzhledem k tomu, kolik věcí už „nechtěl“ – včetně vstupu do politiky – je ale nutné i toto brát s rezervou. Stejně tak ovšem i opačnou variantu. Nyní je hrozba předčasnými volbami hlavně nástrojem, jak při schvalování rozpočtu zatlačit na koaliční ČSSD i polokoaliční KSČM, které se potácejí kolem hranice sněmovního ponoru.
Navíc je známo, že předčasné volby se často obrátí proti tomu, kdo je vyvolal. Což ale neznamená, že k nim nakonec nemusí dojít. Hlavní otázky tak znějí: Komu by se hodily? A jak by se k nim za současného rozložení sil dalo dojít?
Je zřejmé, že nyní by z nich profitovalo hlavně hnutí ANO. Jeho preference se stále drží nad 30 procenty, podle některých průzkumů dokonce rostou. Hrozí ale, že zároveň s plným dopadem ekonomických následků pandemie a postupným vysycháním zdrojů se to začne obracet.
Možná se tedy v hlavách některých lidí z Babišova okruhu varianta předčasných voleb uhnízdila, jak nedávno psal server Neovlivní.cz. Nabízel by se buď souběh s podzimními krajskými a senátními volbami, čímž by ANO zároveň vyřešilo problém s chybějícími populárními tvářemi z regionů a mohlo by kampaň naplno postavit na svém lídrovi, anebo sněmovní klání uspíšit na jaro příštího roku. Na to mohou po podzimních volbách dostat chuť i některé další strany.
Hlavní problém předčasných voleb ovšem spočívá v tom, že by pro ně Babiš potřeboval jednak populární záminku, kterou by dokázal „prodat“ voličům, jednak podporu dalších stran. K vyvolání voleb se totiž nyní nabízejí dvě hlavní ústavní cesty. Buď by se na nich dohodly tři pětiny všech poslanců, což komplikuje nejen současná sněmovní aritmetika, ale i obavy řady stran o překonání pětiprocentního prahu. V podstatě by se na nich muselo ANO dohodnout s Piráty a ODS, což teď asi není zrovna reálné.
Druhá cesta vede přes sněmovnu: vláda by spojila svou důvěru s některým návrhem zákona – třeba zrovna o státním rozpočtu – na němž by se poslanci do tří měsíců nedokázali dohodnout. Zde se ale rýsuje ještě jiná překážka. Na rozdíl od první varianty prezident v tomto případě pouze může sněmovnu rozpustit. Nemusí. A Miloš Zeman se už proti předčasným volbám opakovaně vyslovil. Ledaže by i on výjimečně změnil názor.
Prozatím je tedy téma předčasných voleb jen „na stole“, jak to formuloval Andrej Babiš. Nic víc, ale ani nic míň.
