Komentář Petra Peška: Střet tří světů | E15.cz

Vše o vizionářích

Vše o vizionářích Vstoupit do speciálu

Komentář Petra Peška: Střet tří světů

Komentář Petra Peška: Střet tří světů
Ministr kultury Antonín Staněk
• 
ZDROJ: ČTK
Petr Pešek

Petr Pešek

Spor o ministra kultury je mocenským sporem tří hráčů – prezidenta, premiéra a šéfa menší koaliční strany. Zároveň je to ale konfrontace tří typů přístupu k politice, jak ukázala i čtvrteční schůzka na Pražském hradě.

Na jedné straně je tu Miloš Zeman. Obratný stratég, který si s přibývajícím věkem bere méně a méně skrupulí. Na politický vrchol sice vystoupal v rámci strany, už jako šéf sociálních demokratů a později i jako premiér si ovšem počínal spíš jako sólista. Nynější prezidentská role mu svědčí ještě víc a užívá si to. Ve chvíli, kdy by jiní politici zaujali smířlivý tón, on vše ještě vyostří. A vychází mu to, tedy většinou.

S Andrejem Babišem jsou si v mnohém podobní. Oba se nerozpakují ohýbat zavedená pravidla i psané zákony ku prospěchu svému. Byť u premiéra to není na rozdíl od prezidenta užitek primárně politický, nýbrž ekonomický. A nutno uznat, že Andrej Babiš je v tom přeci jen zdrženlivější. 

Babiš se ukázal jako slabý premiér, nezvládne se ani zbavit vlastního ministra, zní z opozice

Premiér se i po pěti letech vládního působení holedbá tím, že není politik. Je to sice nesmysl, nicméně některé politické instinkty mu scházejí. Nahrazuje to ale vyjednávacími zvyky z byznysu.

A přestože zastupuje nejsilnější stranu, i on funguje spíše jako sólista – vzhledem k tomu, že ANO je projektem jednoho muže. Proklamace typu, že „předsednictvo předsedu pověřilo…“, nejsou ničím jiným než mediální hrou. Nebo vtipem.

I Andrej Babiš ale má svázané ruce. Kvůli závislosti na prezidentovi – mandát Miloši Zemanovi končí až za tři a půl roku – kvůli případnému těžkému sestavování nové koalice, kvůli hrozící obžalobě, kvůli auditům EU…

V ČSSD přibývá odpůrců koalice. Zeman s Babišem se na výměně ministra kultury opět nedohodli

Třetí vzadu – šéf ČSSD Jan Hamáček – je zástupcem světa klasických stran. To mu sice vzhledem k vlivu regionů zužuje manévrovací prostor, jindy by mu ale stranická struktura poskytovala i silné zázemí. Jenže to by sociální demokracie nesměla být rozklížená a oslabená.

I u něj lze ale nalézt styčné body se zbývajícími dvěma hráči. S premiérem jej spojuje snaha získávat plody z vládního angažmá. A s prezidentem jej pojí nejen stejný stranický původ, ale i smysl pro politikaření. Hru s ministrem kultury ale rozehrál mimořádně nešikovně. Může být tedy rád, že Antonín Staněk si to svými výpady kazí sám.

Komentář Roberta Maleckého: Nikdy neustupuj

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!