Komentář Petra Peška: Superhrubá šaráda | E15.cz

Komentář Petra Peška: Superhrubá šaráda

Petr Pešek

Je jen málo politických kroků, které se dají dělat nerozvážně vzhledem k minulosti, současnosti a budoucnosti. A jen několik politiků, kteří to dokážou. Vláda a Hrad dokazují, že jsou i v tomto ohledu výjimeční. Příležitostí se jim stalo pokračování oblíbené ságy o rušení superhrubé mzdy a nápad na dvouletou „zkušební lhůtu“.

Nejdřív to hlavní. Ekonomicky to nedává příliš smysl. Za současné situace to prohloubí už tak obludný schodek státního rozpočtu, navíc s chmurnými výhledy. To vše násobeno utrácivým apetitem, neschopností šetřit a hlavně kompenzovat výpadek z příjmů do státní kasy po navrhované změně (odhadem 70 až 90 miliard).

Pak je tu argument, že se to i tak vyplatí. Že lidé budou více utrácet, podpoří se spotřeba a rozhýbe, nebo aspoň ještě víc nezadrhne, ekonomika. Dopředu se to samozřejmě těžko odhaduje, je ale dost pravděpodobné, že tím by se výpadek ani zdaleka nekompenzoval. Lidé by vzhledem ke koronavirové krizi a dočasnosti opatření z velké části toto „supehrubné“ použili buď na látání děr či šetření.

Podobně důležité, ne-li důležitější je politické hledisko. Je to zároveň vychytralé i cynické. Vláda premiéra Babiše tím jednak vyšle před sněmovními volbami čitelný vzkaz koho volit, pokud se lidé chtějí mít dál líp. Anebo kdyby náhodou došlo ke střídání stráží, postaví nový kabinet před dvě nelehké varianty. Buď nechat dvouleté přilepšení vyhasnout a riskovat hněv voličů. Či jej prodloužit a horko těžko látat rozpočtové díry.

Zapadnout by ale neměla role Hradu. Podařilo se vytvořit dojem, že nápad s dvouletou „zkušební dobou“ pochází právě od něj. Trefně to vystihuje věta z prezidentova rozhovoru pro Frekvenci 1: „Obávám se, že Jan Hamáček nepochopil, o čem v tom společném návrhu premiéra Babiše a mě jde,“ reagoval prezident Miloš Zeman na demonstrativní odpor šéfa ČSSD. Přitom jak vypověděli někteří členové prezidentova expertního týmu, iniciátorem nápadu měl být spíš premiér Babiš. O to ale nejde. Prezident nemá z ústavy zákonodárnou iniciativu a jakkoliv může být prozíravé to s ním předjednat kvůli případnému vetu – Miloš Zeman se výhradami vůči rušení konceptu superhrubé mzdy netajil – toto už jde za hranu. Zvlášť pokud k tomu přičteme jmenování hned několika ministrů blízkých Hradu, zatím posledním je Roman Prymula. Pak se netřeba divit spekulacím, že se tím zároveň umetá cestička pro budoucí hlavu státu, ať už by jí byl kdokoliv.

Ale zpět do současného reálného světa. Kolem nápadu s dvouletým omezením návrhu o víkendu vypukla malá koaliční přestřelka. I když se vlastně nakonec ukázalo, že premiér (a šéf ANO) Babiš a vicepremiér (a šéf ČSSD) Hamáček mluvili o tomtéž. Jde o snížení daně z příjmu zaměstnanců na 15 procent - tedy počítáno z hrubé, nikoliv ze superhrubé mzdy. Ta nicméně zůstane. Dál budou zaměstnavatelé platit vysoké odvody na sociální a zdravotní pojištění. Měnit se má jen metodika výpočtu a dočasně výše daně (dnes je to efektivně zhruba 20 procent z hrubé mzdy), tedy kromě zaměstnanců s vysokými příjmy.

Ale prodat se dá voličům cokoliv. Třeba i poukaz na zapomnění – koncept superhrubé mzdy měl skončit k roku 2015, u života jej udržovaly právě ANO a ČSSD. V době prosperity, kdy by tato jinak prospěšná změna rozpočet tak nezatížila. Časy se však mění a mocenské okolnosti také.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!