Tchajwanské lekce - komentář Petra Peška | E15.cz

Komentář Petra Peška: Tchajwanské lekce

Petr Pešek

Jedna cesta jednoho státníka do jedné části světa toho ukázala víc, než bývá obvyklé. A přestože se šéf Senátu Miloš Vystrčil už z Tchaj-wanu do Česka vrátil, jeho výprava v domácí politice stále rezonuje. A rezonovat ještě nějakou dobu bude.

Ne tedy na budoucích schůzkách čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů o zahraniční politice, z nichž Vystrčila prezident Miloš Zeman vykázal. Což je první rovina poznání. Hlava státu ukázala, že stále více podléhá svým rozmarům a pocitům. Prezident Zeman má pravdu v tom, že u podobných citlivých kroků jako byla cesta na Tchaj-wan, by měla být shoda. Byť sám se tím v minulosti až tak neřídil – ať už šlo o gesta směrem k Číně či Izraeli.

Především by se čekal pragmatický přístup, tedy na příštím setkání „čtyř“ si vše vyříkat i pro budoucnost. A i prezidentovo odsouzení čínských výhrůžek vůči Vystrčilovi bylo až příliš vágní a slabé.

Pozadu nezůstal ani premiér Babiš. Čínské výhrůžky sice odsoudil, následně si ale vůči šéfovi Senátu neodpustil podpásovku ohledně jeho jazykových schopností. Zároveň v nedělní debatě na televizi Prima tváří v tvář Miloši Vystrčilovi prokázal, že ve slovních soubojích proti konzistentně působícímu sokovi mívá potíže.

Tchajwanská anabáze také ukázala, že v české politice stále rezonuje odkaz Václava Havla. Ať už v té domácí, či zahraniční. Jen si jej každý vykládá po svém, jak se zrovna hodí. Od hradního mluvčího přes premiéra Babiše až po představitele pravicové opozice. Havel by se asi dost divil.

Výprava Miloše Vystrčila pochopitelně zviditelnila Senát. Pro náš politický systém důležitou, ale často přehlíženou instituci, která bojuje s nezájmem voličů. Potvrdilo se, že má zaryté kritiky v čele s prezidentem Zemanem a premiérem Babišem, kteří zpochybňují samotný smysl existence Senátu. Ale také to, že z horní komory se nejen stala opoziční bašta, ale stále více se tak také profiluje. Což souvisí s dlouhodobě lepšími výsledky středopravicových stran v senátních volbách.

Svých warholovských „patnáct minut slávy“ si u světových a zvláště pak tchajwanských médií užila i Česká republika. Plastický rozměr vnímání celé události doplňuje i fakt, že se tak stalo též díky svéráznému dopisu řeporyjského starosty adresovaného čínské straně.

Pak je tu samozřejmě postava samotného Miloše Vystrčila, který byl pro velkou část zdejších obyvatel asi doposud neznámý. Angažmá dlouholetého politika ODS zároveň vyvolalo spekulace, zda jej nynější popularita nemůže zanést až do příštího prezidentského klání. Prozatím se občanským demokratům hodí v kampani před podzimními volbami.

Když ponecháme stranou dopady na byznys s Tchaj-wanem (a případně i Čínou), jež se ve větším měřítku mohou projevit až po delší době, je tu vlastně hlavní dopad celé výpravy. Tedy vliv na českou zahraniční politiku. Bylo by asi nošením koblih do Průhonic opakovat, že je nejednotná, což se nyní projevilo ještě ve větším měřítku.

Svoji si dělá – či se o to pokouší – prezident, vláda, parlament, pražská radnice i starosta jedné z čtvrtí. Což se dá lehko vysvětlit tím, že se do ní razantně promítají domácí politické postoje. A funguje to i naopak, není to jednosměrná ulice. Spíš taková česká ulička.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!