Komentář Petra Peška: Velké národní testování

Roušky musí mít děti i při vyučování

Roušky musí mít děti i při vyučování Zdroj: koláž Blesk

Premiér Andrej Babiš (ANO)
Odběrové místo v Nemocnici Na Bulovce - lidé museli kvůli kolapsu systému žádanek čekat. 18. září 2020.
Odběrové místo v Nemocnici Na Bulovce - lidé museli kvůli kolapsu systému žádanek čekat. 18. září 2020.
Primátor Zdeněk Hřib
5
Fotogalerie

Řádění koronaviru je nejen krizí, ale i příležitostí k otestování našich možností a schopností. Platilo to na jaře a možná ještě víc to platí teď. A nejde jen o to hlavní testování, tedy odběry vzorků z nosohltanu, krve či snad už brzy i ze slin. Je to zkouška mnohem širšího rázu

Testovaných oblastí je celá řada, následný výčet jen těžko může být úplný. Takže jen namátkou:

Bohužel jen s jistou dávkou nadsázky se dá říct, že jde o testování pozornosti obyvatelstva vůči úředním nařízením. Zvlášť pokud se nařízení mění rychleji než situace na bojišti. Na jaře to bylo hlavně vymezování „seniorských“ hodin v obchodech. Na konci srpna pak zavedení a pak částečné odvolání povinnosti nosit roušky. Premiér Babiš to ale vzápětí sezdal jako nepopulární, a tudíž ohrožující před volbami i popularitu vlády.

No a s malou trochou do mlýna procvičování ostražitosti přispěl v pátek i pražský primátor Zdeněk Hřib, když nejdřív oznamoval distanční výuku i pro středoškoláky, aby to vzápětí vzal zpátky (prozatím to v metropoli platí jen na vysokých školách).

Samozřejmě je a bude to hlavně zkouška zdravotní. Nakolik stačí či nestačí současné lékařské a zdravotnické kapacity. Jak rychle a smysluplně se dokážou zavádět preventivní opatření. A v neposlední řadě i rozšiřovat kapacity testování, což se zatím moc nedařilo. To vše je důležité nejen kvůli scénářům, že by se nynější koronavirová krize dál zhoršovala. Ale i pro případné budoucí, případné ještě horší epidemie.

Je to test schopností – a neschopností - politiků. Především těch vládních, kteří by měli dokázat zemi z koronavirové krize vyvést. Pokud to na jaře mohlo alespoň z pandemického hlediska vypadat jako test docela úspěšný, nyní už ani to. Limity schopností klíčových členů vlády se ukazují až příliš zřetelně. Pozdní a chaotická rozhodnutí, přetahování o kompetence a úspěchy, svalování viny na druhé. Tak snad pondělní obnovou Ústředního krizového štábu alespoň jedna trapná epizoda skončí.

Opět na trochu lehčí notu – byť ani zde ne docela. Koronavirová krize se stala i testem šikovnosti obyvatel. Na jaře to bylo hlavně domácí šití roušek, jisté parametry selfmademanství přinesl i nedávný nápad se „sebetrasováním“.

Naopak jednoznačně závažným testem se to stalo pro ekonomiku. Otestovalo se, na jak dlouho se dají zavřít celé provozy, aniž by firmy či celá odvětví zkolabovaly. Jak moc velká omezení restaurační zařízení ještě snesou či nesnesou. Co s nimi udělají či neudělají náhle změny pravidel jako například u kulturních akcí. Plné dopady nutných i zbytečných restrikcí na ekonomický život se teprve projeví. Stejně jako následky obludného rozpočtového deficitu a rozhazovačného chování vlády.

Sečteno a podrženo, celé je to vlastně testem odolnosti. Populace vůči viru. Ekonomiky vůči restrikcím. Obyvatel vůči potřebě odpovědnosti na straně jedné a často zmatečným vládním nařízením na straně druhé. A trpělivosti s vládou. Zvláště to poslední začíná stále zřetelnější vyprchávat.