Koronavirová krize se protahuje, od prvního potvrzeného případu v Česku už uplynulo přes deset měsíců. Několikrát se zdála být na ústupu, ale zase se vrátila. Vládní restrikce se často mění, občas působí chaoticky. Vakcinace postupuje pomalu, navíc u značné části obyvatelstva budí nedůvěru či rovnou odpor.
Není divu, že taková situace je živnou půdou pro různé „protiproudy“. A bylo by divné, kdyby stranou zůstaly i některé politické síly. Za dveřmi jsou volby. Nejdříve ty sněmovní, ale pak například i prezidentské…
Ukázala to i víkendová protestní akce na pražském Staroměstském náměstí, kde se mimo jiné objevili oba Václavové Klausové, dále pak zpěvák a nyní již také aktivista Daniel Landa, který byl před několika dny i na veřejném slyšení v parlamentu, či stoupenci Svobodných nebo Soukromníků.
Šlo sice jen o pár tisíc lidí a na demonstraci se dá pohlížet jako na okrajovou záležitost, je tu však od dřívějších protestů „antirouškařů“ jistý posun. A vzhledem k náladám ve společnosti, kde je stále znatelnější skepticismus k trvajícím restrikcím, může být politický potenciál ještě mnohem větší.
Odhadovat to je samozřejmě v tuto chvíli těžké. Nejen kvůli pestrosti tábora, který vlastně ani žádným jasněji vymezeným táborem není. Začíná to lidmi, kteří sice restrikce dodržují, ale vnitřně už jim přestávají věřit. Kromě nich je tu skupina těch – jako například právě Daniel Landa a jeho příznivci – kdo jim věřili během první, jarní vlny epidemie, ale teď už jim s nimi došla trpělivost.
Pak jsou tu i různé protichůdné expertní názory a pseudovědecké teorie, které vyvolávají v hlavách i vcelku rozumných lidí zmatek a pochyby. Specifickou skupinou jsou pak ti, kteří odmítají účinnost vakcín, jež jsou jim z oficiálních míst prezentovány jako ona kýžená spása před koronavirem – sem patří například bývalý prezident. Zapomenout samozřejmě nelze ani na různé šiřitele konspiračních teorií, popírače samotné existence koronaviru, zaryté odpůrce roušek a restrikcí jako takových. Ti hráli prim v prvních pouličních protestech, to se ale teď možná začíná pomalu měnit.
Ale teď to hlavní. Jaký se dá z této nesourodé masy vytlouct politický kapitál? Zatím se to zdálo jednoduché. Vládní strany se prezentovaly jako ochránci národa, maximálně se mezi sebou pošťuchovaly, co kdo věděl dřív a radil líp. Opozice v první vlně většinu nutných kroků podpořila, postupem času ale logicky přešla ke kritice vládních přešlapů.
Teď to ale může být složitější. Trpělivost s restrikcemi paradoxně dochází v době, kdy jsou čísla nakažených, hospitalizovaných i mrtvých vysoká. Lyžařské areály vláda zavřela, tak lidé vyrazili do hor živelně sami. Některé hospody přestaly respektovat uzavírku, další se prý chystají, a to včetně provozoven jiného typu. Zvažuje se, že podmínkou pro vstup do vybraných veřejných prostor bude negativní test na koronavirus, či dokonce rovnou vakcinace. To vše může situaci vyostřit a společnost polarizovat.
Není lehké se k tomu „politicky“ postavit. I mezi stranickými přiznivci se určitě najdou protichůdné názory a přístupy. Jisté ale je, že už teď se to rýsuje jako jedno z hlavních volebních témat – koronavirus a trpělivost s restrikcemi. A nepůjde jen o kritiku či obhajobu vládních kroků. Teď už jen, kdo a jak to dokáže využít.
