Komentář Roberta Maleckého: Sedm let po Nečasovi

Robert Šlachta

Robert Šlachta Zdroj: ctk

Až si bude bývalý šéf protimafiánské policie Robert Šlachta do svého deníčku poznačovat dobré a špatné týdny, u toho uplynulého si nejspíš namaluje tři černé obušky jako vykřičníky. 

Sešlo se mu to nepěkně. Ve stejný den se nejprve ukázalo, že plukovníka ve výslužbě prošetřuje policie kvůli jeho knize, v níž provětrává informace, ke kterým přišel coby policista. Soud pak – zatím nepravomocně – zprostil viny Janu Nečasovou a spol. v kauze politických trafik pro exposlance. Do finále tak spěje třetí z kauz, které spustil zásah na Úřadu vlády z června 2013. První byly takzvané. kabelky (zastaveno, skončilo doplacením daně), druhou zneužití tajné služby (odsouzeno, skončilo podmínkami).

Nemusí být člověk profesorem trestního práva, aby si dokázal odpovědět na některé základní otázky: Je sedm let trvající trestní řízení v pořádku? Samozřejmě že ne, je to úlet. Bylo masivní nasazení těžkooděnců a spektakulární zásah na Úřadu vlády přiměřeným postupem? Jistěže ne, věc se dala vyřešit pár obálkami s modrým pruhem.

A viděno dnešní optikou, zhruba se stejným výsledkem. Zasloužil si Petr Nečas politický pád? Určitě; způsob, jakým si jeho diář přivlastnila šéfka jeho kabinetu, je neslučitelný s veřejnou funkcí. A otázka nejrozporuplnější: Šlo o předem připravený puč? O tom neexistuje důkaz, musíme tedy konstatovat, že nikoli. Není ale sporu o tom, že poměry panující v Nečasově vládě spolu se zásahem Šlachty a Ištvana navždy změnily českou politickou mapu. Nevratně.

Co se Šlachty týče, dnes vidíme, že se dopustil minimálně porušení zásady přiměřenosti. Je to jeden z typických rysů, které provázely jeho strmou kariéru. Šéfem celorepublikového útvaru se stal v šestatřiceti letech a dokonale na něho sedí známá poučka o rychlém povyšování. Vede k tomu, že se člověk dříve nebo později ocitne na pozici, která převyšuje jeho kompetenci. Pak nastává neodvratný pád, který jsme u Šlachty sledovali v době sporů o policejní reorganizaci a později u pokusu restartovat kariéru na Celní správě.

Vidíme ji i teď. Robert Šlachta provokuje svou knihou o zákulisí vyšetřování „politických“ zločinů a snad míří kamsi do politiky. Věcně vzato – opět člověk nemusí být expert na otázky mlčenlivosti, zneužití úřední licence a ochranu soukromí, aby tušil, kde udělal plukovník se svou knihou chybu. Prošetřování, zda se sám zveřejněním citlivých informací nedopustil trestného činu, je jen logickým pokračováním. Šlachta měl ostatně s nedostatkem citu pro zveřejňování chráněných informací problém už v minulosti. Když poskytl videozáznam ze zatýkání Jany Nečasové televizi, skončilo to pokutou.

Robert Šlachta prý prošetřování vítá, i když se na ministra vnitra Jana Hamáčka, který prošetřování potvrdil, tak trochu zlobí. Prý neměl právo takovými informacemi disponovat, dopustil se tedy vynášení. Tedy téhož, co je vytýkáno Šlachtově knize. Hamáček oponuje – jako ministr vnitra musím na interpelace odpovídat pravdivě, Šlachta Nešlachta. Jde vlastně o malichernost. Policejní orgán údajné vynášení citlivých informací posoudí a jistě rychle rozhodne. My si můžeme jen přát, aby přitom neasistovali těžkooděnci a vrtulníky a aby to netrvalo sedm let.

Autor je redaktor serveru HlídacíPes.org