ČSSD a ODS, bývalí hegemoni politické scény, to již od nástupu nových stran jako ANO či Piráti nemají lehké. Neumějí s takovou lehkostí nastolovat témata, která lidé chtějí slyšet, přece jenom je drží zpátky jejich ideově zakotvenější základna.
A v těchto dnech, kdy si místo ve světlech reflektorů zabrala akční parta zachránců před koronarivem, tvořená premiérem Babišem se všudypřítomnými ministry Havlíčkem a Schillerovou a novou hvězdou doktorem Prymulou, je to ještě horší. I ministr vnitra Hamáček (ČSSD) je k mikrofonu pouštěn většinou až v pozdějším dějství.
Krizové řízení republiky opanovali Babišovi lidé, kteří kvůli nouzové situaci získali obrovskou moc rozhodovat i bez nutnosti obvyklých procedur právního státu. Ostatní jsou jen diváci.
Nevyslyšet vábení a také nepřispět se svou populistickou troškou do mlýna je v takové situaci evidentně ještě těžší. První tomu podlehla ČSSD, když přišla s návrhem zavést „jednorázovou mimořádnou podporu na rodinnou dovolenou ve výši 1000 korun pro rekreační pobyt rodin na území ČR“. Tuto novinu vypustila do světa minulý týden, ve chvíli, kdy se začala kvůli nákaze zavírat republika, řešil se nedostatek roušek i potřebného testování.
Řeklo by se, že komediální úroveň tohoto návrhu máloco překoná, ale přispěchala ODS. Ústy svých zástupců tento týden prohlásila, že navrhne dočasné „zamezení odlivu dividend do zahraničí,“ a to jakožto opatření pro podporu ekonomiky. Toto prosím prohlásí tradiční, k pravici se hlásící, strana, jejíž klíčovou hodnotou je ochrana soukromého vlastnictví.
Doufejme, že tenhle výrok nebyl přeložen do němčiny, francouzštiny, korejštiny a japonštiny. Majitelé autofabrik, kteří tu zaměstnávají desítky tisíc lidí, investovali stamiliardy korun, roky táhli český vývoz a teď museli zastavit výrobu, by ji už možná taky nemuseli jen z té nespravedlnosti nikdy obnovit. A rozhodně ne jen oni.
Složitá doba žádá zachovat chladnou hlavu. Nestandardní nástroje, které by omezovaly svobodný pohyb kapitálu (ten bude naopak potřeba jako sůl), se mohou těžce vymstít. Uplynulá finanční krize je příkladem toho, jak může skončit hra s tímto ohněm.
Vzpomeňme na znárodňování, sektorové daně a selektivní přístup k firmám v Maďarsku, na lhaní v Řecku a na to, jak to tyto země poslalo hluboko do izolace, protože investoři jim přestali věřit. A naopak, že schopnost zachovávat stabilitu, hodnoty a důvěru byla rysem států a společností na straně vítězů. Teď to nebude jiné.
