Michal Šnobr: Vláda podráží nohy minoritářům ČEZ. Její kroky nejsou pravicové

Michal Šnobr, analytik J&T a investor

Michal Šnobr, analytik J&T a investor Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Vláda se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti znovu uchýlila k zákeřným krokům vůči menšinovým spoluvlastníkům ČEZ. Pokoutně a tak, aby to neprošlo přes řádné připomínkové řízení, vložila do novely zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, která měla být pouhou transpozicí evropského práva do české legislativy, přílepek – takzvaný lex ČEZ. Jedná se o paragrafy, které míří výhradně na ČEZ a zásadně oslabují možnosti menších vlastníků ČEZ získat oprávněné a férové vypořádání v případě, že jim bude stát chtít podíly sebrat.

Podstata změny spočívá v tom, že se tímto přílepkem má změnit nutný devadesátiprocentní souhlas všech akcionářů s rozdělením společnosti odštěpením s nerovnoměrným poměrem (významnou část ovládne jen jeden akcionář, tedy stát), respektive squeeeze out neboli zákonné vytěsnění akcionářů. Nově má toto kvórum činit 85 % přítomných akcionářů na valné hromadě.

Ačkoli úprava vypadá jako kosmetická, je zásadní. Tato změna totiž znamená, že při poslední roky obvyklé účasti akcionářů ČEZ na valné hromadě by se oněch 90 procent fakticky změnilo na 70 procent, což je náhodou přesně podíl, který v ČEZ stát drží.

Jenže k takovému kroku není vůbec důvod. Ukázal to i aktuální průběh zestátnění celé energetické společnosti Électricité de France (EdF) ve Francii. Jde o největší energetickou firmu v Evropě, která provozuje 56 jaderných bloků a dalších šest chce stavět. Francouzská republika měla ještě v loňském létě v EdF podíl 83,9 procenta a nabídla na trhu odkup akcií s 50procentní prémií odpovídající hodnotě EdF. Byla úspěšná.

V lednu oznámila Francie vlastnictví 93 procent, což opravňuje k zákonnému vytěsnění. Přítom jde o stejné strategické zájmy státu, na stejném trhu s elektřinou i ve stejné energetické krizi v EU. Je vhodné také připomenout, že například polský PKN Orlen, který dnes plně ovládá domácí strategický Unipetrol, měl původně 63procentní podíl. Šel na trh, nabídl férovou cenu, velmi rychle získal devadesátiprocentní podíl a pak dle zákonných pravidel akcionáře vytěsnil.

Aby byl celý příběh lex ČEZ pochopen, pochopena motivace státu i role menšinových vlastníků ČEZ, je nutné ho zasadit do celkového kontextu energetiky i dějů, které v ní probíhají. Menšinoví akcionáři ČEZ své akcie prodat nechtějí, vyhlíží po deseti letech útlumu elektroenergetiky, kdy ceny elektřiny padaly a sáhly si na dno, období oživení a růstu. Období, kdy po dlouhé době začne ČEZ vytvářet zisky odpovídající svému výrobnímu mixu a dlouholetému nastavení evropské a německé politiky v energetice.

Ten, kdo chce soukromým akcionářům ČEZ jejich akcie vynuceně sebrat, je stát. V 21. století a v EU by člověk čekal, že pokud to má nastat, mělo by dojít i k férovému vypořádání. Nakonec přesně z toho důvodu platí nejen v Česku, ale i celé EU legislativa, která takový postup nastavuje. Platí Listina základních práv a svobod, snad žijeme v právním státě a snad máme i vládu, která by neměla popírat právní jistoty soukromého vlastnictví. To je ale jen část kontextu celého příběhu.

Vedle toho je nutné doplnit, co je opravdu ve hře. Vláda už po začátku konfliktu na Ukrajině spustila nový tendr na stavbu reaktoru jaderné elektrárny Dukovany s příslibem stavby dalších bloků. Do tendru se přihlásili světoví giganti v tomto oboru. Jde o zakázku, která tu desetiletí nebyla a nebude. Jenže už v té době vláda věděla, že na současném vlastnickém půdorysu ČEZ, tedy se soukromými akcionáři, bude takový tendr nemožný. Počítá se totiž s podporou nejen naší vlády, ale i vlád, které stojí za zájemci. Všechny státy EU, které se stavbou nových bloků počítají, tak činí bez výjimky jen tam, kde má stát stoprocentní účast. Proces řeší na úrovni mezivládních dohod. Stačí jmenovat Francii, Polsko či Maďarsko.

Česko ale opět hledá svou proslulou národní uličku. Zájemci o stavbu bloku jaderné elektrárny v Dukovanech už podali i indikativní nabídky a zhruba za rok čekají jejich vyhodnocení a pokračování tendru. Tím ale skončí i legrace. Česká vláda si nedala poradit a otevřením tendru na základě soukromého subjektu si zavřela cestu ke standardnímu řešení. Odstartovala tendr, aniž by měla připravené základy, tedy vyřešené vlastnictví ČEZ, a nyní má časový problém.

Radovan Vávra o rozdělení ČEZ

Video placeholde
Radovan Vávra o rozdělení ČEZu • Martin Bartkovský

Komplikovat, nebo dokonce zrušit druhý tendr za sebou (v roce 2014 už byl zrušen tendr na dostavbu Temelína) by mělo pro Česko nedozírné důsledky. Aby zastřel tato fakta, premiér nyní „haraší“ válkou na Ukrajině a energetickou krizí a snaží se vyvolat oprávněnost mimořádných krizových a strategických kroků, které už ale pominuly. V tomto okamžiku už jsme v situaci, že ceny energií jsou hluboko pod vládou stanovenými cenovými stropy. Na trhu je nyní možné na další roky uzavírat kontrakty pod vládními stropy. Zdá se, že v roce 2024 už nebude potřeba stropů a tím pádem nebude potřeba ani „windfall zdanění“ a ani odvody z tržních příjmů dle nařízení Rady EU, které budou v roce 2023 zdrojem příjmů rozpočtu na úhradu vládních nákladů s energetickou krizí.

Menšinoví spoluvlastníci ČEZ v této fázi už vládě Petra Fialy nevěří. Za poslední měsíce se přes letní příslib premiéra o férovém přístupu a společném jednání o zestátnění absolutně klíčové části ČEZ, tedy výroby, dočkali od vlády jen podrazů. Vrcholem je navržená změna zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, což vyšlo najevo v posledních dnech. Předtím ale vláda podobně postupovala i s windfall daní a extrémně snížila zisky ČEZ, dokonce způsobem, který nemá napříč Evropou obdobu. Jen v sektoru výroby elektřiny a jen v Česku jsou v platnosti nejen odvody tržních příjmů dle nařízení Rady EU, ale i ryze české „windfall zdanění“. Dvakrát za sebou se „daní“ stejný zisk.

To logicky dočasně ovlivnilo hodnotu ČEZ v roce 2023. Nyní ponechám stranou oprávněnost takového kroku. Důsledek je ale jasný. Těmito kroky vláda snížila ziskovost ČEZ hluboko pod úroveň, kterou lze považovat za solidární, ale z pohledu soukromých zdrojů za gigantickou. Snížení jde totiž ještě o polovinu níže, než co bude běžné v této dekádě. Nový cenový normál na elektřině, skoro trojnásobek cen před rokem 2021, není jen o válce, ale hlavně o absenci jakýchkoli významných investic v energetice za posledních 20 let – nejen v Česku, ale i celé Evropě, a to kvůli nezvládnuté energetické politice jednotlivých zemí i celé EU.

Aktuálně se stačí podívat na kdysi africkou hvězdu Jihoafrickou republiku a jejich energetiku včetně jaderných elektráren. Bez investic nastal chaos. Elektřina není i osm hodin denně. Evropa je na podobné trajektorii. Možnosti jsou jen dvě. Drahá elektřina, nebo problémy. Dnes už je pozdě na jakékoli jiné řešení. Ze souběhu výše uvedených opatření vlády vyplývá těžko zpochybnitelné podezření, že vláda chce a chtěla situace v evropské energetice zneužít a menšinové spoluvlastníky ČEZ vynuceným zestátněním, zrovna v tento okamžik, nízce ošidit. Celé to dokonce vypadá jako řízený plán několika členů vlády za doprovodu vedení ČEZ, což by u soukromé společnosti nemělo být ani myslitelné.

Vedení ČEZ by ze zákona mělo být na straně všech akcionářů, ale prozatím to tak rozhodně nevypadá. Naopak. Vypadá to na docela podlý plán doprovázený stejně pokleslou argumentací. Premiér Fiala obvinil menšinové akcionáře ČEZ, že chtějí „vydělat“. Jenže jde o jejich soukromý majetek a oni jej prodat nechtějí, vědí, že jim bude vydělávat. Jak by mohli tedy chtít vydělat? Chtějí jen oprávněné férové jednání a na stejném principu postavenou protihodnotu, pokud o majetek mají přijít. Naopak vláda nebo stát, který jim chce jejich majetek vynuceně sebrat, zdá se, nechce ono férové ocenění platit. V právním státě a s elementární morálkou a slušností opět nemyslitelné.

Že k tomu ale stát směřoval nebo i možná dále směřuje, potvrzuje i to, jak hluboko vláda a premiér klesli i argumentačně. Třeba důvodová zpráva k oné pokoutné novele zákona o přeměnách je smutné čtení o nepochopení role soukromého kapitálu v tržním prostředí. Celé je to tak nechytré, že jen těžko za tím lze hledat pravicové, natož konzervativní hodnoty, ale třeba i vládu, která by chtěla dělat důchodovou reformu a vysvětlovat lidem, že si mají na důchod šetřit a sami investovat.

Autor je energetický analytik J&T, investor a minoritní akcionář ČEZ