Kdykoliv přijedu do Indie, zařadím se mezi ty, které zdejší dynamika ohromí, a obzvláště hodně Čechů tím naštve. Na jedné straně je 400 milionů lidí žijících se dvěma dolary na den a na straně druhé zase rychleji rostoucí ekonomika než v Číně (letos to může být devět procent ku 6,5 procenta ve prospěch Indů) a téměř 1,4 miliardy lidí, z nichž drtivá většina se nachází v produktivním věku mezi osmnáci a třiceti roky.
V nejstarší části Dillí překvapí nepořádek, šílená dopravní situace, ale prakticky kdekoliv v Asii, a v podstatě kdekoliv jinde mimo Evropu, platí, že nikdy nemáte dát na první dojem. To, co my považujeme za nepřípustné, protože v Evropě jsme si zvykli na všudypřítomnou regulaci a sterilitu, ostatní mohou považovat za úplně normální.
Když se však začnete dívat pozorněji, zjistíte, že Indové si sice nelámou hlavu s dodržováním dopravních předpisů, ale digitalizace země má před Českem náskok několika světelných let. Když zavítáte do zdejšího obchodu s mobilními telefony, udiví vás, že zdejší obsluha některým zákazníkům fotí oči. Podivný rituál je přitom formou schvalování úvěru na nákup telefonu u zdejší pobočky českého Home Creditu. Zhruba 90 procent Indů už má digitální identitu, protože to je pro stát nejjednodušší způsob, jak kontrolovat již brzy nejlidnatější stát světa.
Mobilní platby, které horko těžko loni dorazily do Česka, jsou zde úplně běžné. Stejně tak mobilní peněženky, v nichž můžete převádět peníze z mobilu do mobilu. Když Andrej Babiš mluví o digitalizaci Česka, tohle je země, kam by měl vyrazit pro inspiraci. Prý to zvažuje, ale tady rozhodně není na co čekat. Byl tu nedávno i jeho oblíbenec Emmanuel Macron a Indové jej nosili na ramenou. A navíc: tady nikoho české skandály nezajímají, tady se dívají do budoucnosti.
Autor je šéfredaktorem portálu Info.cz
