Náš člověk v Itálii: Zlatonosné italské dálnice | E15.cz

Náš člověk v Itálii: Zlatonosné italské dálnice

Josef Kašpar

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Zřícení mostu Morandi na dálnici A10 přijde provozovatele, společnost Atlantia, jejímž hlavním akcionářem je rodina Benetton, velmi draho. Nejde o 150 milionů eur pokuty za nedostatečnou údržbu či za odškodnění obětí a rekonstrukci, ale o to, že přijde o koncesi na více než tři tisíce kilometrů dálnic, které byly svého času privatizovány. A koncese je, jak se v Itálii říká, slepice snášející zlatá vejce. Celkem sedm tisíc kilometrů dálnic řídí 17 koncesionářů, ve skutečnosti je vše v rukou tří největších firem.

Dálnice v roce 2017 inkasovaly podle italského deníku Il Corriere della Sera téměř sedm miliard eur. Z toho 83 procent připadá na mýtné. Koncesionáři však v roce 2016 státu zaplatili 841 milionů. Smlouva se státem navíc povoluje každoročnní zvýšení mýta o 2,75 procenta, tedy přes dvojnásobek inflace. Evropská komise už Itálii požádala, aby navyšování cen omezila na půl procenta. Zatím se nic nestalo.

V Itálii se mýtné stejně jako ve Francii vybírá pří výjezdu z dálnice. A je bezpochyby nejdražší v Evropě. Nemluvě o tom, že v Německu, Belgii a v Nizozemsku jsou dálnice zadarmo. Koncesionáři se hájí tím, že hornatá Itálie vyžaduje mnohem větší náklady na stavbu a údržbu.

Nicméně to nemůže vysvětlit, proč například ve Švýcarsku vyjde roční poplatek na 35 eur, v Rakousku na 87,3 eura, zatímco na 450kilometrovém úseku z Boloně na francouzsko-italskou hranici Ventimiglia musí běžný automobil zaplatit 40,5 eura. Je zjevné, že vybírání mýtného u každého výjezdu je nákladná věc – je třeba zaplatit personál, automatických stanic je totiž málo, a také velkou spotřebu elektřiny. Nemluvě o dlouhých frontách během svátků či dovolených.

Při poskytnutí koncese se Atlantia zavázala ke každoročním investicím na stavbu nových úseků a údržbu. Čísla ukazují sestup. Na investice v roce 2011 putovalo přes dvě miliardy eur, o pět let později už jen polovina. Částka na údržbu klesla za stejné období o více než sedm procent. Ve skutečnosti tedy privatizovaný systém italských dálnic doposud nepřinesl otevřenou konkurenci, protože, a to je další fakt, některé koncese budou platit až do roku 2036 či 2042.

Nelze tedy říci, že janovská katastrofa je bleskem z čistého nebe, ale následkem systému, který chce nová vláda změnit.

Autor je spolupracovníkem redakce

Autor: Josef Kašpar

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video