Všechno bude jinak – ale jak? Věta, kterou by se dala shrnout nálada německé ekonomiky na začátku nového roku 2023. Ten by, jak předpověděl kancléř Olaf Scholz svým pojmem „Zeitenwende“ (bod zvratu), měl být přelomový. A to nejen v tom, že se největší hospodářství Evropy z mírné recese zvedne opět k růstu, ale i v tom, že se firmy a celý německý systém pohnou novým směrem.
Nebylo snad na konci roku diskutovanější téma než otázka, jak se musí německé hospodářství změnit, aby bylo schopné konkurovat světu ve změněných pocovidových podmínkách, které navíc zkomplikovala válka na Ukrajině. Zástupci německých obchodních a výrobních společností se předháněli v osudových vyjádřeních, která vycházejí z jednoduché logiky. Když se tak radikálně mění svět, jenž už „nikdy nebude takový, jaký byl“, musí se přece změnit i Německo působící v tomto světě.
V čem je svět jiný a proč se tím Německo tak intenzivně zaobírá? Končí éra relativně bezstarostné globalizace ekonomických toků. Trvala bezmála třicet let a Německo na ní velmi vydělalo. Prakticky jen díky globální otevřenosti mohlo Německo doma udržovat silný sociální stát s dobře placenými lidmi v průmyslu. Vysoké náklady doma kompenzovala levná pracovní síla v cizině, vyplatilo se jít za ní, přesunout výrobu jinam, protože bylo možné kdykoli kamkoli dodat příslušné zboží. Výrobně-obchodní systém šlapal jako hodinky až do chvíle, než přišel covid, strach z dalších nemocí, nedůvěra mezi státy, obchodní válka mezi USA a Čínou a nakonec válka na Ukrajině. Hranice – vnější i vnitřní, systémové – jsou najednou překážkou hladkého fungování německé obchodní mašiny, která se musí, chce-li slušně přežít, přizpůsobit novým podmínkám. Německý obchodní stroj potřebuje nové nastavení, které hledají nejen podnikatelé, ale i vláda Olafa Scholze.
I proto na ministerstvu financí ještě těsně před Vánoci vznikl strategický materiál, který popisuje plánované změny z hlediska správce státní kasy. Tím je momentálně lídr nejmenší koaliční strany, německé liberální FDP, Christian Lindner, který na konci roku patřil právě k těm, kteří hlásali nutnost radikálních změn ve správě hospodářství. Materiál se už dostal do médií, zjevně jde o řízený únik, který má otevřít veřejnou debatu o změně německého obchodního modelu politiky ještě předtím, než se s ním popasuje Scholzova koaliční vláda.
„Po desetiletí politiky přerozdělování a posilování poptávky se musíme odvážit politického obrácení trendu k politice nabídky,“ píše se v dokumentu Lindnerova ministerstva. „Měli jsme hodně vyškolených odborníků a relativně nízké energetické náklady,“ popisuje materiál dobu posledních deseti let, kdy Německo dostávalo největší dividendy z globálního hospodářského provozu. Tato výhoda je pryč. Ostatně sám ministr Lindner už v čase vánočním věštecky předpovídal, že vysoké ceny energií jsou „novou normalitou“, na niž si všichni včetně politických správců státu budou muset zvyknout. Role státu je stejná, a přece jiná: „Lidé a podniky se musejí spolehnout na to, že stát disponuje dostatečnými zdroji a je ochoten je využít, aby udržel výrobní kapacity a podniky při životě,“ píší Lindnerovi odborníci. Vždy ale jako zálohu, když to nepůjde firmám jinak.
Má to důležité důsledky. Prorůstový plán ministerstva financí počítá například s udržením daní na současné úrovni, přestože ministr Lindner byl tím, kdo šel do minulých voleb s požadavkem daňového odlehčení. Návrh opatření je ale mnohem širší: Německu má pomoci zrušení zákazu frakovat, což by přineslo nové množství plynu, či prodloužení činnosti jaderných elektráren za duben letošního roku, jak bylo rozhodnuto v minulém roce. Lindnerův prorůstový balík počítá s tím, že všechny schválené změny nakonec projdou parlamentem v urychlené proceduře, protože jde-li o období zlomu, nelze na nic čekat.
K čemu to povede, je ekonomicky vcelku jasné. Zvyšování soběstačnosti, tlak na regionalizaci výroby, těsnější spolupráce se sousedními zeměmi, které mají pořád nižší náklady na pracovní sílu než Němci, lákání nových pracovníků, zejména těch speciálně vzdělaných, do Německa. Německé firmy se dosud tlaku změn bránily tím, že přenášely vyšší náklady na zákazníky. Dál už to nepůjde, teď bude potřeba pracovat na strukturálních změnách, pravděpodobně největších od pádu Berlínské zdi. O Zeitenwende nelze jen vznešeně mluvit, je také potřeba konat a to chce politickou odvahu. Když ji Scholzova vláda nenajde letos, kdy se dostane do půlky svého mandátu, nenajde ji už vůbec.
Autor je spolupracovník redakce
