Dnes je v Německu Den D. Mělo by se možná říkat Den K. Dnes se sejde německá vláda, aby nastavila strategii boje proti klimatickým změnám, sestavila plán, jak snížit emise oxidu uhličitého na úrovně, k nimž se Německo zavázalo v pařížské smlouvě. Vládní strany se už týdny předhánějí, kdo bude rozumnější, či naopak radikálnější. Sociální demokraté by rádi zvedli daně, křesťanští demokraté by šalamounsky rozšířili obchodování s emisními povolenkami a nechali by pracovat dotační peníze, jimiž by vláda podpořila ekologickou výstavbu.
Mluví se o „klimatickém obratu“, o revoluci v životě poválečného Německa. O prvním skutečném nakročení do jednadvacátého století. Tlak na politiky je obrovský. Německá veřejnost je zelená a očekává opravdovou změnu.
To by ale znamenalo změnu dosavadního způsobu života, omezení spotřeby, omezení automobilismu, což je pro Německo, jež je ve vztahu k autům něčím jako Amerikou Evropy, téměř nepředstavitelné. Jak ironicky připomínají někteří komentátoři, Němci jsou v pasti dvojí morálky: chtějí lepší klima, ale klidně si kupují energeticky nákladné vozy, které jsou vzdor boji s klimatem stále populárnější.
Den K bude tedy i zprávou o tom, zda dvojí německá morálka bude nahrazena odpovědností a odvahou. Pokud změna vládní strategie bude oním obratem, který se očekává, bude to Den K nejen pro Němce, ale i pro Evropu.
Češi by to se svým klimatickým skepticismem měli o kousek těžší: bude-li motor Evropy klimaticky zelený, těžko se nám bude při naší ekonomické provázanosti s Německem stát s odstupem stranou. Uvidíme večer.
