Německo má už šestnáct let kancléřku, přesto je překvapivě zemí se skoro největšími genderovými rozdíly v Evropě. Stoprocentně to ilustrují platy mužů a žen, jejichž nepoměr je v Německu ještě vyšší než v Česku, a rozdíl činní až čtvrtinu příjmu. Politici se to snaží dlouhodobě měnit tím, že zavádějí povinné paritní zastoupení žen v nejvyšších byznysových funkcích i v nejvyšší stranické politice (v německé spolkové sněmovně je dnes 31 procent žen, v české dolní komoře parlamentu 22,5 procenta). Boj za genderovou rovnoprávnost probíhá i v jazyce, který jaksi „mluví sám za sebe“.
Předmětem ženského odporu se v Německu jako v Česku stalo tzv. generické maskulinum. Tedy vyjádření, kdy je smíšená skupina lidí označovaná výrazem mužského rodu. Například když se řekne, že „politici se vyhýbají důchodové reformě“, přičemž se myslí všichni politici, tedy i ženy. V Německu se to často řeší tím, že se k mužskému výrazu doplní za lomítkem i ten ženský, případně za hvězdičkou ženská koncovka. Nově se tak rozjela poměrně vášnivá debata na téma, zda generická maskulina v němčině dál používat, nebo je nahrazovat a pohlavně rozepisovat.
Komise pro německý pravopis, kde jsou zastoupeni i Rakušané nebo Švýcaři, generická maskulina brání, protože používání rozlišovacích znaků by písemné vyjadřování zkomplikovalo. Podobně se v anketě německého centra mezinárodního PEN klubu vyjádřila i většina spisovatelů. I většina žen, které se průzkumu mezi německy píšícími spisovateli účastnily, se vyslovila pro zachování generických maskulin.
Německé generické maskulinum zatím přežilo. Rušit se nebude, v mluvené řeči ale bude stále více převládat zdůrazňování oboupohlavnosti smíšených skupin. Dříve nebo později to má generické maskulinum sečteno. Leda by se začalo bránit tím, že přece i ženská podstatná jména mají svá generika. „Světové jedničky na turnaji Roland Garros opět neuspěly, protože i tenisové hvězdy to mají jako jazyková generika stále těžší…“
