Už je to jisté – přes veškerou snahu udržet virus na uzdě přišla do Německa třetí vlna pandemie. Čísla nově nakažených se z jednotek tisíc zvedla na desítky tisíc. A to přesně v době, kdy se řada zemských a regionálních politiků chystala k uvolňování zákazů a regulací. Německo tak ve chvíli začalo připomínat Česko, v němž se během pandemie říká něco, a hned vzápětí něco jiného. Uvolňuje se, a hned zase všechno uzavírá. Jojo efekt, říkají dnes Němci.
Jojo efekt si vyzkoušela i kancléřka Angela Merkelová. Nejprve prosadila prodloužení uzávěry i přes Velikonoce, ale na nátlak svých křesťanských kolegů z Bavorska i jiných zemí zase povolila, aby se lidé mohli nejenom sejít, ale hlavně pomodlit v kostele. A dokonce se za tuto svou „nehoráznost“ všem omluvila, za což ji řada novinářů okamžitě navrhla na letošního Oscara. I Němci se umějí bavit.
Mohla by to být opravdu legrace, kdyby situace nebyla tak vážná. Jojo se totiž kancléřce vrací, když tváří v tvář novým číslům opět musí volat po odpovědnosti zemských lídrů a žádá další zpřísnění uzávěry. Kancléřka se dostala do nepříjemného sevření: sama by ještě nějaký ten měsíc vydržela přísnější opatření, než doběhne očkování všech, kvůli blížícím se volbám a klesajícím preferencím své strany se ale musí snažit vyhovět i těm, kteří už ze zoufalství a netrpělivosti křičí: „Otevřete, chceme žít!“
Virus si dělá, co chce, a Merkelová nemá plán, jen uzávěry, stěžují si německá média už téměř unisono. Bezohledné, nevděčné politické jojo už i v Německu. Co to jen připomíná…?
Autor je spolupracovník redakce.
