Zatímco mediální a politická sféra žije tím, zda a jak navrhne ministr financí zvýšit daně, vládní poradní orgán Národní ekonomická rada vlády (NERV) vydal minulý týden celkem v tichosti zdánlivě velmi nudný dokument, který ale ve finále může mít dlouhodobě na život v Česku větší vliv, než to, jestli bude DPH o procento výš nebo níž. Bylo by dobré, aby nezapadl.
Pevně doufám, že se poradcům z NERV podaří přesvědčit dostatek ministrů k tomu, aby doporučení v materiálu nepříliš lákavě nazvaném „Návrh opatření ke zvýšení kvality analyticko-výzkumné opory přípravy regulace (RIA) a vyhodnocování dopadů regulace na úrovni rezortů a vlády“ přijali co nejdřív. Autoři totiž velmi správně upozorňují na to, že kvalita podkladů, které doprovází připravovanou legislativu, je velmi nízká. Což se týká i nejrůznějších zpráv o tom, jak se která politika daří plnit, které vláda „bere na vědomí“.
Politici přitom bez dobrých podkladů nedokážou dobře odhadnout, jaký efekt bude mít dané opatření či regulace, kterou chtějí prosadit, a kolik bude stát - a to nejen rozpočet, ale hlavně ty, kteří budou muset nějakou povinnost plnit. Za svou praxi ve státní správě jsem viděl řadu nesmírně odfláknutých hodnocení dopadů regulace a bohužel to rezortům často prochází – snad nikdy jsem nezažil, že by ministr či vláda z důvodu špatně provedené studie dopadů nějaký návrh zákona hodili danému rezortu na hlavu. Přitom kvalitně připravené analýzy dopadů by pro vládu byly marketingovým trumfem, mohla by na základě alespoň nějakých dat krásně obhajovat, jaké dobro všemu lidu připravuje.
Dobře to bylo vidět během covidu, kdy státu významně pomáhali nadšenci ze soukromého sektoru nebo z vysokých škol - vzpomeňme na památný citát tehdejšího premiéra Andreje Babiše: „My jsme zkrátka rozhodovali a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu nikdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ti, kteří měli přijít, nepřišli.“ To, že některá opatření nebyl čas vyhodnocovat, se tehdy dalo pochopit, ale vláda se neobtěžovala požadovat analýzy ani k těm opatřením, kde nešlo o život – jako třeba k „rouškovnému“, tedy příspěvku pěti tisíc korun k důchodu koncem roku 2020, které pro jistotu žádné hodnocení dopadů a s tím i smysluplnosti návrhu nedoprovázelo.
VIDEO: Co nás čeká v roce 2023? Levnější byty i propad koruny
Zároveň má NERV pravdu, když píše, že „téměř zcela absentuje ex post vyhodnocování dopadů již implementovaných regulací a reforem na dotčené skupiny“. Nikdo moc kvalitně nezkoumá, jak jsou jednotlivé již schválené politiky účinné – třeba když máme strategii integrace cizinců, zda se je skutečně daří integrovat. Nebo jestli když vydáváme na podporu stavebního spoření ročně přes čtyři miliardy korun, zda se to projevuje na větší dostupnosti úvěrů na pořízení či rekonstrukce nemovitostí. Úřady také málo zadávají výzkumy externím subjektům (třeba z akademické sféry) a nevyužívají existující analýzy a výzkumy z domova i zahraničí.
Zajímavé je, že pomoci nedokáží ani různé výzkumné organizace, které mají rezorty pod sebou. Jejich struktura je navíc historická – třeba ministerstvo zemědělství má pod sebou dvacet výzkumných organizací, které ročně podporuje více než miliardou korun, zatímco u školství, vzdělávání, sportu, ekonomie zdravotnictví a podobně výzkum pod ministerstvy vůbec neexistuje.
NERV samozřejmě přiznává, že reforma tohoto neutěšeného stavu je proces na mnoho let, nabízí však různé rychlé úpravy, jako je lepší sdílení veřejných dat, posílení počtu analytiků a výzkumníků na rezortech na úkor úředníků či novelizace zákonů tak, aby rezorty mohly svým výzkumným ústavům zadávat konkrétní úkoly k výzkumu. Navrhuje také případně vytvořit koordinační centrum, které by dohlíželo na kvalitní vyhodnocování dopadů regulace a reforem.
Snad se podaří prosadit aspoň něco z toho, co ke zlepšení kvality analýz a vyhodnocování dopadů navrhují. Je to bezpochyby méně třaskavé téma, než jsou daně nebo problematika budoucnosti polostátního podniku ČEZ, ale mít k dispozici kvalitní podklady při rozhodování se hodí nejen ministrům, kteří návrhy obhajují, ale nakonec i poslancům a senátorům, kteří je schvalují. A rozhodně to povede k zlepšení veřejné debaty nad smysluplností nejrůznějších zákonů či opatření, které vláda navrhuje, a nad tím, zda je vůbec potřebujeme.
