Minulý čtvrtek udělilo ministerstvo průmyslu a obchodu souhlas se spuštěním tendru na nový blok v Dukovanech. Tento projekt představuje největší investiční zakázku v dějinách samostatné České republiky. Vlastní stavba by měla být zahájena v roce 2029 a po spuštění v roce 2036 by měl nový jaderný zdroj zajišťovat přibližně deset procent domácí spotřeby elektřiny. Problémem je, že se tak s největší pravděpodobností nestane. Alespoň ne v uvedeném časovém horizontu.
Očekávaná délka výstavby je totiž absolutně nereálná. Zatímco například Finové letos spustili nový rektor po dlouhých šestnácti letech výstavby, Francouzi na tom se svým jaderným projektem nejsou po nově ohlášeném odkladu o nic lépe. Bylo by proto naivní předpokládat, že v Česku zvládneme postavit nový blok za méně než poloviční dobu, když toho nikdo jiný v euroatlantické oblasti není schopen.
Také dříve uváděná cena v rozmezí 140 až 160 miliard korun odpovídá spíše zbožnému přání než realitě. Podle loňské analýzy Asociace pro mezinárodní otázky je reálnější spíše cenovka v rozmezí 250 až 300 miliard. A to bez započtení nákladů na financování, a navíc ve starých cenách, tedy před zvýšením ceny stavebních a konstrukčních materiálů řádově o desítky procent.
Rizikem je mimo jiné i ta skutečnost, že u dvou ze tří potenciálních dodavatelů v tuto chvíli ani neexistuje odpovídající referenční projekt, který by splňoval požadavky na bezpečnostní prvky nebo výkonové omezení. V případě dukovanské elektrárny by se tak jednalo o první realizaci daného designu, což s sebou vždy nese zpoždění a další náklady navíc.
Pokud by nový blok financoval stát, může být projekt také zdrojem problémů se státním rozpočtem. Tato investice by se totiž v takovém případě de facto stala součástí státního dluhu. V kombinaci s již tak rostoucím strukturálním deficitem to může vést až ke snížení úvěrového ratingu Česka. To zase vede k dražšímu financování státního dluhu, což může vyústit v dluhovou spirálu s vážnými dopady na domácí makroekonomickou situaci.
Ani zahájení výstavby neznamená, že projekt bude také úspěšně dokončen. Touto zkušeností si v minulosti prošla i většina států sousedících s Českou republikou. Může k tomu dojít z politických, bezpečnostních, případně finančních důvodů.
Naposledy se podobný případ stal ve Spojených státech. Neustálá zpoždění a nárůst rozpočtu při výstavbě jaderné elektrárny Virgil C. Summer přispěly ke krachu dodavatelské firmy a vedly k ukončení celého projektu. Mezitím bylo ovšem proinvestováno v přepočtu 200 miliard korun.
Se zřetelem k výše uvedenému je nabíledni, že nový blok v Dukovanech problémy domácí energetiky nevyřeší. V nejlepším případě dokáže nahradit část výkonu stávajících dukovanských reaktorů, kterým bude v době jeho dokončení definitivně končit životnost.
Proč stále rostou ceny energií?
Ke zvýšení naší energetické bezpečnosti a snížení závislosti na fosilních palivech je nutný systémový přístup, řešící kromě rozvoje nových nízkoemisních zdrojů také využití potenciálu úspor nebo druhotných zdrojů energie. Bohužel ani přes vládní prohlášení nejsou v této věci podnikány žádné konkrétní kroky.
V této souvislosti je dobré si uvědomit, že evropské fondy určené pro financování energetické tranzice tu nebudou věčně. Nebylo by proto od věci začít konat a namísto stavění jaderných vzdušných zámků se soustředit také na aktuální problémy.
