Ondřej Malý: Česko dohání skluz v rychlém připojení

Ondřej Malý

Ondřej Malý Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Konzultant v oblasti telekomunikací Ondřej Malý v E15 Castu tvrdí, že čipová krize potrvá ještě minimálně dva roky.
Ondřej Malý
Ondřej Malý
Ondřej Malý
Ondřej Malý
9
Fotogalerie

Jeden z nejdůležitějších zákonů pro rozvoj rychlého internetu, novela zákona o elektronických komunikacích, je právě tento týden v senátních výborech. Neuškodí si tak připomenout, o čem vlastně bude horní komora parlamentu rozhodovat a proč je to pro moderní Česko daleko důležitější než leckteré sledovanější politické půtky. Nesmíme zapomenout, že na kvalitním připojení závisela práce řady lidí, kteří zůstali v pandemii na „home office“.

Nyní projednávaná novela je transpoziční a zavádí do českého práva evropský „kodex elektronických komunikací“. Jde o modernizaci telekomunikačního práva, které doteď vychází ze směrnic ze začátku století. Kromě čistě technických záležitostí zavádí celou řadu prvků ochrany spotřebitele, například formalizuje přechod mezi operátory nabízejícími pevný internet podobným způsobem, jakým funguje přenos mobilních čísel. To je výhodou, pokud se lidé snaží přejít od jednoho operátora ke druhému a využívají balíček několika služeb včetně pevného internetu.

Nicméně to skutečně důležité s evropskou legislativou tolik nesouvisí a přidali to až ve sněmovně poslanci v rámci pozměňovacích návrhů. Ty razantně pomohou rozšíření pevných sítí v Česku, protože usnadňují různé povolovací procesy a kopání do země obecně. Snižují také byrokracii, která je tu při stavění čehokoli stále pekelná.

Zákon usnadní pokládání sítí na státních pozemcích, kdy si státní organizace nebudou moci účtovat vysoké poplatky za zřízení služebnosti. Paradoxně se dnes operátoři při výstavbě optických sítí dostávají do situace, kdy si stát, kraje či obce za služebnosti účtují vyšší poplatky než soukromí vlastníci. Existují případy, kdy se kvůli enormním poplatkům vůbec některá plánovaná připojení domácností na vysokorychlostní optiku nerealizovala, protože doba návratnosti takových investic se dostala nad pětadvacet let, což bylo pro operátora už zcela neakceptovatelné. Snížení výše služebností může být inspirací i pro kraje a obce, na které sice nová povinnost nedopadá, ale mnohdy svými finančními požadavky rozvoj rychlého internetu spíše brzdí – i když většina starostů je rozumná a operátory investující do infrastruktury v obci vítá.

Ve sněmovně se největší rozruch rozpoutal kolem takzvaných „vnitřních rozvodů“ v bytových domech. To je přitom v Česku jeden z velkých problémů v rozvoji rychlého internetu – dle dat operátorů více než třetina projektů zavedení optiky nedopadne, protože společenství vlastníků jednotek (SVJ), družstva či individuální majitelé dělají obstrukce s dokončením finálních rozvodů uvnitř domu. Tím si škodíme i v mezinárodním srovnání. Třeba ve Španělsku je situace v podstatě opačná – vnitřní rozvody jsou povinně zpřístupněné všem operátorům, kteří mají zájem.

Pokud jsou technologicky nedostatečné, pak operátor může vybudovat nové a družstvo či SVJ musí naopak prokázat, že to není potřeba. Díky tomuto a řadě dalších opatření je kdysi v konektivitě zaostávající Španělsko jedním z premiantů Evropy v rozšíření nejrychlejšího optického připojení. Pokud chce u nás rychlý internet konkrétní obyvatel bytu v domě a společenství vlastníků či družstvo se brání zavedení nových rozvodů, musí se nyní soudit se svými sousedy a vyvolat spor u stavebního úřadu, což samozřejmě nikdo neudělá. Novela toto právo zabojovat za své potenciální zákazníky u úřadů dává nově i operátorům.

Zrychlené stavění optiky je dobré i pro šíření mobilního internetu. Politici, kteří to myslí vážně s digitalizací české ekonomiky, by měli podpořit opatření, která reálně pomáhají investicím.