Ondřej Malý: Křemíkový hlad vysušuje rýžová pole

Továrny TSMC produkují asi polovinu čipů na světě

Továrny TSMC produkují asi polovinu čipů na světě Zdroj: Reuters

Letos máme mnoho možností sledovat, jak je naše prosperita neuvěřitelně závislá na fungujících globálních dodavatelských řetězcích, jejichž komplikovanost často bere dech. Zároveň je ale dobře vidět, jak jsou křehké ve chvíli jakéhokoli jejich narušení.

Ukázat to můžeme na polovodičovém byznysu, protože „nedostatek čipů“ tu už půl roku je a ještě dlouho bude. Celosvětový polovodičový hlad je zároveň příběhem toho, jak jsme se i kvůli brutální tržní a geografické koncentraci – tedy tím, že v odvětví dominují jednotky obřích korporací, navíc v konkrétních státech – dostali až do situace, kdy si nemůžeme koupit nový PlayStation 5 a kdy naše největší automobilka musí na letišti v Hradci Králové skladovat stovky aut, do kterých nemůže namontovat čipy.

Co se stalo – v průběhu minulých let řada výrobců zjistila, že lepší než továrny na výrobu čipů vlastnit je soustředit investičně náročnou výrobu do specializovaných firem. Korporace jako Nvidia, Apple nebo Qualcomm tak své procesory pouze navrhují a vyrábí je pro ně společnost Taiwan Semiconductor Manufacturing Company.

Továrny TSMC produkují asi polovinu procesorů na světě a firma má prakticky monopol na ty nejvýkonnější čipy určené pro poslední verze mobilních telefonů, počítačů a serverů pro cloudy. Tam její podíl činí dle studie Boston Consulting Group pro americkou Asociaci polovodičového průmyslu 92 procent, zbytek připadá na korejský Samsung. Jenže s takto koncentrovanou výrobní kapacitou je průšvih, nejen když se masivně zvýší poptávka, ale i když třeba nezaprší.

Zrovna teď zažívá Tchaj-wan nejhorší sucho za padesát let. Obyvatelé měst v jižní části ostrova se musejí obejít dva dny v týdnu bez vody a vláda kompenzuje zemědělcům vyschlá rýžová pole, aby poslední kapky mohly mířit do továren TSMC.

Úzkých hrdel je v polovodičovém byznysu víc. Skoro monopolní TSMC se musí spoléhat na další monopol, kterým je nizozemská firma ASML. Ta je celosvětově jediným výrobcem přístrojů pro extrémní ultrafialovou litografii, což jsou nesmírně komplikované přístroje určené pro výrobu těch nejvýkonnějších procesorů. Pro změnu dvě americké společnosti, Synopsys a Cadence Design Systems, jsou pak majoritními dodavateli softwaru pro návrh čipů.

Rychlé řešení bohužel neexistuje. Postavit novou fabriku na výrobu čipů stojí přibližně tolik jako nová jaderná elektrárna, trvá to minimálně dva roky a ASML má předobjednávky na své stroje rovněž na dva další roky. Americká vláda sice přislíbila výrobcům masivní dotace a Intel předběžně požádal Evropskou komisi o osm miliard eur, aby mohl postavit továrnu konkurující asijským producentům, ale také to rychle nepomůže.

Čína se pokouší o vytvoření vlastních alternativ amerických dodavatelů, což je důsledek technologické války s USA, ale podle odhadů jí to bude trvat mnoho let. Mezitím nemohou čínské továrny „pomoci“ těm tchajwanským s výrobou především těch nejvýkonnějších čipů, protože nemají na čem je vyrábět – přístroje pro výrobu jsou většinou od amerických firem a americká vláda potřebná povolení nevydává.

Outsourcing a specializace zatím přinášely firmám i odběratelům vysoké úspory, které zmíněná studie BCG odhaduje až na 125 miliard dolarů ročně, což se promítá i do cen čipů, které by jinak mohly být o jednu až dvě třetiny dražší. Naředění komplikovaného dodavatelského řetězce může znamenat, že si výrobci nové náklady promítnou do cen, nebo budou požadovat od státu dotace. Na PlayStationu 5 si tak ještě pár měsíců nezahrajeme.