Slunce prochází vrcholem aktivity svého zhruba jedenáctiletého cyklu. Před pár dny vědci zpozorovali koronální díru (velkou sluneční skvrnu) o průměru asi třiceti Zemí. Byla to jedna z největších děr za dlouhou dobu, nicméně příliš paniky oproti těm dřívějším a menším nevyvolala – po povrchu Slunce totiž klouže pryč ze zorného pole Země, kterou tak případným výronem sluneční hmoty neohrozí. Totéž se však nedá říct o díře, která byla detekována v noci na středu.
Tmavá oblast o průměru zhruba dvaceti Zemí rotuje v rovníkovém pásu Slunce, civí přímo na naši planetu a vesmírné počasí ve svém okolí zcela jistě změní. Ve velmi vzácném případě by v ní nebo v jejím okolí mohla dokonce nastat masivnější erupce, která by mohla ovlivnit funkci řady satelitů, zhoršit příjem služby GPS, nebo nějaký z méně šťastných satelitů dokonce usmažit. Své o tom vědí třeba lidé ve SpaceX Elona Muska, jehož firma přesně před rokem ztratila čtyři desítky čerstvě vypuštěných satelitů Starlink právě v důsledku solární bouře.
Jestli jste si však představovali, že starlinky „jednoduše“ usmažil proud iontů ve slunečním výronu nebo nějaká elektromagnetická vlna tak, jak ji rádi vizualizují filmaři v katastrofických fantasmagorických filmech, jste na omylu. V hejnech uspořádané družice Muskovy firmy totiž na rozdíl od obvyklých vysoko kroužících satelitů doplácejí na to, jak nízko jsou nad Zemí. Jejich největší přednost, tedy že jsou relativně blízko uživateli, jemuž poskytují rychlé satelitní internetové připojení, je také jejich největší slabinou, když do jejich oblasti dorazí koronální výron. Ten totiž svrchní atmosféru Země zahřeje a zahustí natolik, že se zvýší atmosférické tření na povrchu satelitů.
Podle loňské zprávy firmy to může představovat až padesát procent obvyklého atmosférického odporu v daných výškách navíc, což znamená jediné – zařízení příliš zpomalí a začne padat do atmosféry, kde nakonec shoří. Ano, operátoři satelitů s nimi mohou mírně manévrovat a nastavit je třeba tak, aby po teplejší a hustší atmosféře „surfovaly“, v mnoha případech to však nestačí.
Minimálně v pátek večer a v noci astronomové nadšencům doporučují vyrazit někam do oblasti s nižším světelným smogem a pozorovat výraznější polární záři (nebo surfující satelity) – pokud tedy nebude pod mrakem. Může se tak opakovat situace z konce února, kdy bylo možné polární záři díky nebývale silné geomagnetické bouři pozorovat i na severu Česka.
Jako další stojí za zmínku novinka z daleké, předaleké soustavy – přesněji vzdálené 730 světelných let. Podle všech příznaků obsahuje zatím nejtěžšího planetárního obra, jakého kdy vědci odhalili. A značně jim zamotal hlavy. Svět s názvem TOI-4603b je podle nových pozorování velký zhruba jako Jupiter, ale jeho hmotnost představuje minimálně jeho třináctinásobek. Z toho vyplývající hustota tělesa je přibližně trojnásobně vyšší než u Země, a dokoce devítinásobně vyšší než u zmíněného Jupiteru.
Proč je to tak důležité? Protože by podle dosavadních tabulek již zmíněný svět měl být hnědým trpaslíkem – tedy být v plamenech vlastní tíhou zažehnuté termojaderné fúze. Pro hvězdy je tento limit v tabulkách zatím stanoven na hmotnost zhruba 85 Jupiterů, pro planetu hovoří o deseti-, maximálně pak třináctinásobku Jupiteru.
A jestli se ptáte, proč vlastně astronomové tuto událost měří v Jupiterech, a ne v nějakých běžnějších jednotkách, odpověď není, že příčinou jsou Američané, jejichž obliba netradičních měrných jednotek je legendární (pračky, banány či fotbalová hřiště jsou jen špičkou ledovce, ale už jste slyšeli o užití délky auta jako referenčního bodu nebo třeba pizzy?!). Důvodem je, že se musí šetřit místem na papíru (haha). Hmotnost Jupiteru se totiž odhaduje na zhruba jednu tisícinu hmotnosti Slunce, které je solidním astronomickým referenčním bodem.
Ale pojďme dál – hmotnost Slunce je pro změnu odhadována až na 333tisícinásobek hmotnosti Země. A ta má hmotnost 5,9736×1024 kilogramů. No vážně, zkuste si to při každé zmínce hmotnosti rozepisovat. V astronomickém pojetí tak Jupiter představuje dobrou, nebo spíše snáze a rychleji pochopitelnou referenční jednotku, na rozdíl od zmíněných pizz a praček.
A pro ty, které napadla stejná blbost jako mě: sluneční díra/skvrna ohrožující aktuální satelity má průměr 1 698 933 333 333,33 běžné pizzy.
