Prezident Miloš Zeman zdůvodňuje své mlčení k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa zvláštním způsobem, míní politolog Jiří Pehe. Zeman nechává po svém mluvčím vzkazovat, že nemlčel v době, kdy odvaha nebyla levná. „Pokud by takto uvažoval Václav Havel, nemohl by nikdy k národu promluvit. Na rozdíl od Zemana byl totiž během normalizace skutečně odvážný,“ říká v rozhovoru pro Info.cz Pehe. A Andrej Babiš? Ten podle něj při pietním aktu před Českým rozhlasem působil jako žák deváté třídy. Svůj projev přečetl, aniž by se v něm emočně angažoval.
Tento týden jsme se dozvěděli o vzniku nové politické strany. Jejím zakladatelem je mimo jiné Jan Štern a jmenuje se Nové Česko. Někdy v dubnu sliboval vznik nové strany marketér Martin Jaroš. Přitom by se zdálo, že problémem české politiky není ani tak nedostatek politických stran, jako spíš tříštění sil. Nebyla by cesta spíše v nějaké integraci menších politických stran než v neustálém štěpení a zakládání nových?
Politická scéna je roztříštěná, to je pravda. Na druhé straně se mi zdá, že ty tzv. tradiční politické strany, kterou jsou v současnosti v opozici, nemají podle všeho sílu se sjednotit. Zároveň je otázka, zda mají potenciál k tomu, aby se vzpamatovaly. Což souvisí s tím, že pokud se v politice prosadí nějaká nová formace, většinou jde o flexibilnější uskupení, nikoli o tradiční politické strany s jejich těžkopádnou strukturou. Zpravidla se jedná o nová hnutí, často – pravda - populistická nebo nacionalistická, jsou tu ale také jiné příklady.
Zmínit mohu třeba hnutí francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Je zkrátka zjevné, že se proměnil půdorys politiky, mnohem více je zde poptávka po flexibilních a akceschopných stranách, které dokážou řešit problémy, aniž by je škatulkovaly do pravolevého schématu. A v tomto smyslu může i u nás uspět nová formace. Základní podmínkou je, že musí být vázána na charismatickou osobnost, a zároveň musí disponovat několika nosnými tématy, která mohou nějakým způsobem oslovit českou veřejnost.
Zajímavé na tom je, že ač se na levici už roky o novém projektu spekuluje, zatím nevznikl. Pravice je v tomto ohledu – zdá se – podstatně čipernější. Přesto: je podle vás prostor pro nový subjekt nalevo od středu?
O novém levicovém subjektu, který má teprve vzniknout, se už nějaký čas proslýchá. O konkrétních obrysech ale nevíme. Jisté nicméně je, že tady jistý prostor je. Sociální demokracie je v podstatě vyčerpaná tradiční politická strana, která se vmanévrovala do pozice, ze které oslovuje starší a málo vzdělaný elektorát z malých měst a obcí. Zcela rezignovala na pokus oslovit mladší a vzdělanější segmenty voličů. Přitom takových, kteří nejsou nutně napravo, není málo. Poptávka po takovém subjektu by tudíž možná byla. Myslím si ale, jak jsem již řekl, že by takový subjekt musel být koncipován jako hnutí.
Určitě jste tento týden sledoval rozličné akce připomínající srpnové události roku 1968. Chci se zeptat na dvě věci: jak hodnotíte, že prezident rezignoval na jakékoli vystoupení k výročí, a co říkáte na pietní akt u Českého rozhlasu, který přerostl v protest proti Andreji Babišovi?
Rozhodnutí Miloše Zemana nevystoupit k výročí je velmi těžko slučitelné se samotným úřadem, který zastává. Je to věc, která příliš nesouvisí s konkrétní osobou. Je prakticky v popisu práce prezidenta, že nebude v takových situacích mlčet. Pokud se prezident bál dorazit na nějaké podobné pietní shromáždění jako Andrej Babiš, který to také – lidově řečeno – odnesl, mohl stejně jako Andrej Kiska požádat veřejnoprávní televizi o vysílací čas. Česká televize by mu ho nepochybně v takové situaci poskytla a on by mohl pronést pětiminutový projev, ve kterém by nějakým způsobem zreflektoval tehdejší události.
Že tak Miloš Zeman neučinil, je podle mého soudu selhání, a také trochu pohrdání jak tou funkcí, tak veřejností. Je přitom až směšné, když toto mlčení prezident, v tomto případě jeho mluvčí, zdůvodňuje tím, že prezident byl odvážný v čase, kdy to nebylo levné. Svůj postup mohli zdůvodnit různě, třeba že je prezident vyčerpaný, že se necítí dobře, anebo že se k pražskému jaru už v minulosti vyjádřil. Ale říct, že se k tomu nebude vyjadřovat, protože byl na rozdíl od většiny odvážný, když to nebylo levné, je zvláštní argumentace.
Pokud by takto uvažoval Václav Havel, nemohl by nikdy k národu promluvit. Na rozdíl od Zemana byl totiž během normalizace skutečně odvážný. Zatímco on byl mnohokrát ve vězení, akt odvahy Miloše Zemana se týká v podstatě pouze toho, že coby pětadvacetiletý mladý člověk odmítl schválit okupaci, což jistě určitý akt odvahy je, na druhou stranu takto dopadlo asi půl milionu lidí, kteří byli tehdy ve straně. Také oni ztratili zaměstnání a jejich děti nemohly studovat.
A pokud jde o Andreje Babiše? Jak hodnotíte samotné protesty, a jak obsah jeho projevu?
Pokud jde o protesty, kloním se spíše k těm, kteří mají za to, že bychom měli rozlišovat různé situace a fóra. A tady šlo o pietu. I když lidé mohou nesouhlasit s Andrejem Babišem, přece jenom si myslím, že by bylo na místě v danou chvíli uznat skutečnost, že je předsedou vlády a že jeho strana obdržela ve volbách téměř třicet procent hlasů, a tudíž má právo v podobný moment vystoupit. Navzdory tomu, že si to protestující nemyslí s odkazem na jeho minulost. Je zkrátka předsedou vlády této země a tudíž bych mu dal možnost, ať promluví.
