Radek Kubala: Konec doby uhelné místním prospěje, bude-li férový

Snímek byl vygenerován umělou inteligencí Midjourney.com.

Snímek byl vygenerován umělou inteligencí Midjourney.com. Zdroj: Midjourney.com

Proměna ekonomiky uhelných regionů je příležitostí, jak lidem zlepšit kvalitu života, zajistit důstojnou práci a podpořit lokální ekonomiku a společenskou obnovu. Otázkou však je, jak bude tato transformace nakonec vypadat a kdo z ní bude profitovat. Najdou politici odvahu využít nabízené evropské peníze ve prospěch místních lidí a hájit jejich zájmy a přání? Budoucnost je otevřená. A volby jsou již za pár dnů.

Dnes už se najde jen málo lidí, kteří by zpochybňovali nutnost ekonomické proměny Ústeckého kraje. Doba uhelná se chýlí ke konci a řada politiků, aktivních lidí i podnikatelů si klade otázku, jak se bude v uhelných regionech žít po konci těžby a spalování tohoto nerostu. Těžba hnědého uhlí na Ústecku historicky utvářela kraj, poskytovala zaměstnanost a formovala i myšlení lidí.

Skončit s uhlím nebude jednoduché, nicméně jeho konec je neodvratný. Na podporu rozvoje života po uhlí proto poskytuje Evropská unie nemalé prostředky prostřednictvím Fondu spravedlivé transformace. Pro Česko je v něm k dispozici téměř 43 miliard korun, z toho 16 je určeno právě pro Ústecký kraj. Tyto peníze mají pomoci podpořit lepší kvalitu života a rozvoj místní ekonomiky, bývalé zaměstnance uhelného sektoru, tvorbu nových pracovních příležitostí v malých a středních podnicích, rozvoj vzdělání, kultury a zlepšení zdevastovaného životního prostředí. A také chránit klima před dalšími emisemi skleníkových plynů. Klíčové nyní tedy je, kdo a na co tyto peníze získá.

Aby byly dostupné peníze efektivně využity ke zlepšení kvality života a k obnově míst závislých na uhlí, a ne prostě jen utraceny, nesmí být cílem pouze vyčerpat peníze z fondů. Je třeba mít jasnou dlouhodobou koncepci rozvoje do budoucna –⁠⁠⁠ vizi, co a kdy občany, podniky a obce v regionu čeká. To zatím bohužel není příliš zřejmé. Předpokladem pro efektivní zapojení je kvalitní komunikace místních obyvatel, regionální správy a vlády.

Příklady ze zahraničí přitom ukazují, že dobře provedená transformace může pomoci uhelným regionům vymanit se ze závislosti na velkých firmách, které peníze často vyvádějí pryč z kraje, a naopak může nakopnout lokální ekonomiku a podpořit místní lidi. Projekty však musí především vycházet z potřeb a možností místa, například bojovat s odchodem mladých lidí, vzdělaných lidí či firem a nabídnout jim perspektivu. Lidé by měli mít možnost spoluvytvářet podobu lokality, kde žijí, a spolurozhodovat o tom, za co se peníze na proměnu utratí – zda jim za domem vyroste nová škola, nebo montovna.

Úkolem místních politiků by mělo být, aby investice reflektovaly aktivity, zájmy a přání místních lidí. Do přípravy transformačního plánu a relevantních procesů je proto nutné dostatečně zapojit širokou veřejnost a zejména místní aktéry, občanské spolky, starosty a samosprávy, nejen ministerstva a kraje. V Česku se to však zatím moc nedaří.

O pojmu spravedlivá transformace začaly jako první mluvit už v 90. letech některé části severoamerických odborů, které si uvědomily nutnost konce fosilních paliv. Odboroví předáci těchto organizací začali volat po přijetí politik, které v procesu přechodu na čistou energii ochrání lidi pracující v uhelném či ropném průmyslu. Snahou bylo nenechat tyto lidi padnout na dlažbu a naopak jim poskytnout plnohodnotnou práci po konci těžby. Dnes se o spravedlivé transformaci uvažuje v širším měřítku a kromě spravedlnosti pro zaměstnance fosilního průmyslu do ní spadá právě i kvalita života v uhelných regionech, rozvoj lokální ekonomiky a čisté životní prostředí.

Limburg, Porúří, Horní Nitra –⁠⁠⁠ příklady dobré praxe

Spravedlivá transformace není žádná utopie, kterou by nebylo možné realizovat. Ve skutečnosti najdeme v Evropě hned několik příkladů regionů, které odchod od uhlí zvládly velmi dobře a mohou Ústeckému kraji sloužit jako vhodná inspirace. Mezi nejznámější patří nizozemský region Limburg. Ještě v 60. letech tamní uhelný průmysl zaměstnával 55 tisíc lidí přímo a dalších 50 tisíc v návazných sektorech. Transformace území u německých hranic nebyla snadná, avšak díky zapojení státu i místních samospráv se podařilo přeškolit desítky tisíc pracovníků těžebního průmyslu na jinou důstojnou práci. Mnoho z těchto lidí poté pracovalo v sektoru čistých, obnovitelných zdrojů. Limburg dnes patří k regionům s nejvyšší životní úrovní v Nizozemsku, jeho ekonomiku posilují zejména místně dostupné a mnohdy veřejně vlastněné geotermální a větrné elektrárny.

Podobný příběh píše německé Porúří, kde poslední kus uhlí vytěžili v prosinci roku 2018. Západoněmecký region se ve spolupráci s německou vládou na odklon od uhelného průmyslu, který v dobách největšího rozkvětu zaměstnával přes 300 tisíc lidí, připravoval dlouhé roky a dnes má jasnou vizi, kudy se ubírat. Pro porovnání připomeňme, že v celém uhelném průmyslu v České republice pracuje přímo 18 tisíc lidí, nepřímo dalších přibližně 10 tisíc. Není to málo, ale v Nizozemsku i Německu zvládli i vyšší počty.

Další zkušenosti můžeme čerpat například ze Španělska, Řecka, Finska či Švédska. Pro pozitivní příklady však nemusíme chodit až tak daleko. V přímém přenosu můžeme sledovat i vývoj na sousedním Slovensku, kde právě teď prochází transformací region Horní Nitry. Ta byla Evropskou komisí vybrána jako pilotní region pro testování mechanismů spravedlivé transformace.

Celou tamní proměnu řídí dokument s názvem Akčný plán transformácie uhoľného regiónu Horná Nitra, na jehož vzniku se podílel jak slovenský stát, tak i obce z Horní Nitry, místní podnikatelé, odbory, zájmové skupiny, ale i zástupci občanského sektoru. Společně se tak celý kraj připravuje na vypnutí poslední tamní uhelné elektrárny Nováky, která by měla být vyřazena z provozu na konci roku 2023.

Plán má vypracované konkrétní podpůrné nástroje, které ještě před koncem využívání uhlí pomůžou lidem. Patří mezi ně projekty na rekvalifikace zaměstnanců místních dolů, poskytování kompenzačního bonusu horníkům či podpůrné projekty pro administrativu samospráv. Podařilo se jim zrealizovat i speciální výzvu pro malé a střední podnikatele, ze které na podporu inovací ve výrobě vyplatili až 17,5 milionu eur pro víc než 50 projektů.

Klíč k úspěchu: strategická vize a zapojení místních lidí

Zkušenosti z výše zmíněných regionů ukazují, že pro úspěšnou transformaci je nutné splnit jeden základní předpoklad: vytvořit jasnou strategickou vizi a do jejího tvoření zapojit všechny zainteresované skupiny. Vizi proměny uhelného regionu není možné udělat za zavřenými dveřmi – k její tvorbě je naopak nutné přizvat jak zástupce jednotlivých obcí, tak i místní drobné podnikatele, komunity a také zástupce veřejnosti.

Ostatně i hornonitranský akční plán vznikl podobným způsobem. Na jeho tvorbě se podílely desítky aktérů sdružených v rámci jedné pracovní skupiny, výsledek pak slovenské ministerstvo regionálního rozvoje konzultovalo s veřejností na čtyřech veřejných jednáních konaných v největších regionálních městech. Díky takto pojaté participaci byl celý proces kladně hodnocený a zapojilo se do něj přes 400 místních lidí.

Z Horní Nitry tak přichází jasné doporučení ostatním uhelným regionům: hned od začátku pozvat na palubu všechny zainteresované skupiny a diskutovat s nimi. Uvažování o způsobech transformace Ústeckého kraje je teprve na začátku, avšak změny ve společnosti jsou v současné době překotné a politici musí také jednat rychle.

Právě teď mají jedinečnou šanci vytvořit strategickou vizi budoucnosti bez uhlí, zajistit pro ni finance a do celého procesu zapojit místní obyvatele, aby o nové podobě místa, kde žijí, mohli spolurozhodovat. Zkušenosti ze zahraničí totiž ukazují, že nejlepším způsobem dosažení spravedlnosti v celém procesu je přizvat k řešení všechny dotčené a myslet na lidi, kteří kvůli konci uhlí přijdou o práci.

Autor je výzkumník v organizaci Re-set: platforma pro sociálně-ekologickou transformaci.

Text vznikl ve spolupráci Centra pro dopravu a energetiku a komunikační platformy Co bude dál?