Politici nepochopili, že současné ceny energií jsou novým normálem

Skupina ČEZ

Skupina ČEZ Zdroj: Profimedia.cz

Energetika
2
Fotogalerie

Po dění v posledních dnech a týdnech, kdy premiér této země v televizním projevu k národu oznámí snahu o znárodnění výroby ČEZ v energetice se skrytou možností až znárodnění celého ČEZ a několikrát předtím odmítne společně s ministrem financí navyšování daní a sektorovou daň, aby to pak hned popřel, znovu připustil a znovu popřel a připustil, už není vyhnutí. 

Tímto obviňuji vládu Petra Fialy nikoli za případné zdanění (i když uvalené z nepochopení vývoje energetiky), ale za nezodpovědnou manipulaci na kapitálovém trhu, neodbornost v energetice, nepochopení současných dějů v energetice a absolutně nezvládnutou komunikaci kroků. Otevřeně konstatuji, že premiér i ministr financí komunikují do médií zásadní kroky, které nemají zjevně ani promyšlené, ani připravené. Na kapitálovém trhu způsobili chaos, jenž zavání manipulací s tržní cenou akcie ČEZ. Aniž bych chtěl spekulovat, zda je to záměr, nebo nezkušenost, je potřeba říci, že si vláda zahrává s vážnými důsledky, které by to mohlo mít z pohledu důvěry kapitálových trhů a mělo mít z pohledu odpovědnosti státu a vládních politiků. 

„Energetické společnosti mají obrovské zisky, které nejsou dány nějakou inovací.“ To je věta, kterou nyní premiér i ministr financí začínají každé své vystoupení a obhajují tím svá nejednoznačná prohlášení směrem k nějaké formě mimořádného zdanění ČEZ nebo energetiky. Má jít o takzvanou „windfall tax“ tedy zdanění mimořádných a nespravedlivých zisků. Jenže to je od vlády velmi povrchní argument a současně nijak nepodložená domněnka. 

Proč stále rostou ceny energií?

Video placeholde
• Videohub

Ve skutečnosti není nyní v energetice co „spravedlivě“ danit a politici jen nešikovně míří ke snaze zdanit výrobu jaderných elektráren Dukovany a Temelín v majetku ČEZ. V případě těchto jaderných elektráren opravdu vzniká mimořádný zisk díky mimořádné marži, která se otevírá s vysokou cenou oxidu uhličitého na trhu EU ETS a s cenotvorbou na společném evropském trhu postavenou na uhelných a plynových elektrárnách. Na tyto zisky ale stát žádnou spravedlivou daní nedosáhne. 

Účelovost danit jednu specifickou část výroby v jediné společnosti v Česku by byla příliš viditelná a něco takového nepřípustné. Na zisky jiných energetik, výroby jiných elektráren, rafinerských či plynárenských společností si v Česku totiž vláda spíše nesáhne, a pokud ano, tak jen okrajově. Problémem je daňový domicil skutečných zisků. Jediný legální způsob, jak si může stát sáhnout na zisky jaderných elektráren v ČEZ, je výplata dividendy, protože Česká republika drží v ČEZ 70procentní podíl. 

Stát nikdy nevysvětlil, proč si z ČEZ nechce vzít formou dividendy peníze, které mu patří. Přitom to je nejrychlejší a nejjednodušší a nejčistější metoda, která jde nyní zrealizovat. Po počátečním zvažování sektorové daně na to nakonec přistoupili i v Rakousku, kde je situace nejvíce podobná té české – jaderné. Rakousko má společnost Verbund vlastněnou  státem a spolkovými zeměmi s podobným podílem, jako má Česko v ČEZ. Rozdíl je v tom, že Verbund má většinu produkce elektřiny z vody, nikoli z jádra. 

Výroba elektřiny z vody i z jádra má ale stejný efekt do hospodaření energetik jako výroba jaderných elektráren – neplatí se povolenka pro oxid uhličitý a prodej se realizuje za tržní evropské ceny dané cenotvorbou plynových a uhelných elektráren. Tedy mimořádné zisky. Výsledkem diskuzí o dani v Rakousku pak bylo okamžité navýšení dividendy Verbundu v roce 2022 proti 2021 o 40 procent a rovnou i jasný příslib představenstva společnosti vyplatit rekordní dividendu v příštím roce. Ta bude dokonce o 330 procent vyšší než ta vyplacená v roce 2022.  

Je potřeba také dodat, že vláda nemá v ruce žádné argumenty, jak by si obhájila daň z „windfall“ zisků. Proto politici vyvolávají dojem, že ony zisky jsou mimořádné, neopakovatelné a nezasloužené. Opak je ale pravdou, politici jen stále nepochopili, co se v energetice děje a kam energetika EU s naším souhlasem směřuje. 

Nechápou, že ceny v energetice, za které ČEZ v průměru realizuje nyní prodeje své výroby elektřiny, které tvoří většinu provozního zisku, nejsou ničím jiným než novým cenovým normálem pro tuto dekádu. Do podinvestované evropské energetiky přichází Evropskou unií silně tlačený Green Deal, za přispění trhu EU ETS a německé energetické politiky, která zavřením jaderných elektráren obrátila bilanci výroby a spotřeby elektřiny v celém regionu naruby. Místo přebytku výroby, která tu panovala posledních deset let, se nyní ocitáme v situaci, kdy výroba elektřiny nestačí uspokojit poptávku. To je potřeba brát v úvahu. Energetiku v celém regionu zaměstnává nastavení nového cenového normálu.

Žádný „windfall“ zisk ČEZ ke speciálnímu zdanění vlastně neexistuje. Rozhodně ne za rok 2022 a velmi pravděpodobně ani v roce 2023. Průměrná prodejní cena elektřiny vyrobené ČEZ bude za rok 2022 okolo 100 eur za MWh a v roce 2023 okolo 150 eut za MWh. Přitom tržní cena je aktuálně více než dvojnásobná. Česko se tak díky ČEZ vyhne extrémům, které aktuální tržní ceny přinášejí. Celý vtip spočívá v tom, že ceny elektřiny na roční bázi mezi 120 až 160 eury za MWh jsou a budou novým normálem této dekády. 

Nejde tedy o žádný „windfall“ zisk, jenž by měl být zdaněn novou „windfall tax“. Tento normál není dán nenasytností energetik, ale energetickou politikou EU a českého státu, která tuto politiku plně podporuje a veškeré změny na půdě EU bez diskuzí odhlasovala. Nepochopitelné je, že se politici nyní snaží tuto změnu „hodit“ na energetické společnosti, nebo dokonce na vrub soukromého majetku, tedy minoritních akcionářů ČEZ. Přitom 80 procent očekávané celkové výroby ČEZ na rok 2022 prodané k 30. 9. 2021 za 54 eur za MWh a 60 procent očekávané výroby na rok 2023 prodané k 31. 3. 2022 za průměr 70 eur za MWh svědčí o opaku. 

Je potřeba si také uvědomit, že ceny elektřiny už v dohledné době nebudou na úrovních jako přede dvěma nebo pěti lety. V té době energetický trh strádal. Cena ročního kontraktu elektřiny byla u 20 eur za MWh a plyn se obchodoval i u 12 eur za MWh. Spotřebitelé zažívali energetickou nirvánu, na což jsem mnohokrát upozorňoval. Teď zažívají vystřízlivění. Výsledkem tohoto stavu je ale i současná fatální podinvestovanost celého odvětví, neb potřebné investice se nevyplácely a evropský výrobní park elektráren dál rychle zastarával. 

Řešit tedy nějaké zdanění na základě srovnání cen v horizontu roku, dvou či pěti let je naprostý nesmysl. Bylo by to danění energetiky na krizovou úroveň, kdy nefungoval trh EU ETS (ceny u pěti eur za tunu), německá energetika fungovala s výkonem 8400 MW jaderných elektráren, které nyní nemá, a výroba elektřiny převyšovala spotřebitelskou poptávku. Tento stav je navždy nebo alespoň nadlouho pryč. 

Průměrné prodejní ceny elektřiny v letech 2022 a 2023 budou na úrovni jako v celé této dekádě a dost možná i níže. Nový zdroj produkující elektřinu za 50 nebo 80 eur za MWh už v EU nepostavíme. Nové ceny jsou základem nového normálu, indikace pro nové investice. Nová energetika daná Green Dealem, systémem EU ETS a potřebou investovat do nových zdrojů už levněji vyrábět nezvládne. Kdyby vláda a ČEZ nelhaly s projektem stavby nového jaderného zdroje v Dukovanech, situace v české energetice mohla jít vstříc pochopení reality mnohem dříve. Nyní má veřejnost zafixováno, že nový jaderný zdroj v Dukovanech bude vyrábět elektřinu okolo 50–60 eur za MWh. Jenže to je obyčejný podvod a nízký trik, manipulace se zdroji financování. Realita je v nejlepším případě 200 eur za MWh, a to s velkým rizikem. Nejde tu totiž jen o zafixovanou cenu, kterou zaplatí spotřebitel na složence, ale i o tu část, kterou skrytě prostřednictvím státního rozpočtu zaplatí daňový poplatník.

Stát by měl nyní řešit mimořádné externality, které přináší válka na Ukrajině a které se nadbytečně přenášejí do cen energií, zatěžují energetiky nadbytečnými náklady při obchodování s energiemi. Řešit přímou pomoc, vzít si „bez komplikací“ z ČEZ zisky z jaderné výroby a plně využít vyšší výběr DPH z energií, ale i vyšší výběr daně z příjmu. Vše ostatní je nezdůvodněné. Pokud už chce neopodstatněně trestat minoritní akcionáře ČEZ, pak by měl vzít v úvahu, že plánuje v příštích letech podpořit investice do obnovitelných zdrojů (solárních elektráren) až do výše 30 miliard, tedy 30 procent z předpokládané investice ČEZ ve výši 90 až 105 miliard korun. Není to nadbytečné danit a pak zase rozdávat? Rada pro vládu? Třikrát měř a pak řež. V tomto případě mluv.

Autor je investor a minoritní akcionář ČEZ