Celé odpoledne i dny následující se šířily velmi rozdílné informace o posledních chvílích plukovníka Kaddáfího. Zprvu, že byl dopaden živ, ale raněn, posléze prý jeho tělo vláčeli ulicemi. Pak zase o jeho převozu ze Syrty do Misuráty, během nějž, a to byla první obecně přijímaná verze, zasáhla Muammara Kaddáfího při přepadení konvoje v přestřelce osudná kulka.
Nakonec se dospělo ke zřejmě přijatelnějšímu vysvětlení, že plukovník padl na frontové linii. Podle názoru libyjského vedení uplynulo mezi zajetím Muammara Kaddáfího v Syrtě a jeho zabitím deset až patnáct minut spíše než hodiny. Kdo vystřelil smrtící ránu, bude už asi otázka pro boha. Třikrát Alláh akbar!
Dlouhé prsty
Mnohým se odchodem Muammara Kaddáfího z pozemského života ulevilo. Plukovník Kaddáfí si rád pohrával s ohněm a to i na poli diplomacie, kde často působil dojmem slona v porcelánu. Jeho až přehnané sebevědomí zjevně pramenilo z bohatství Libye, které si osvojil víceméně ze své pozice vůdce revoluce. V dobách studené války balancoval mezi Východem a Západem a nečekané proměny postojů charakterizovaly i sklonek Kaddáfího éry. Jeho prsty tahaly za nitky mimo jiné v Severním Irsku, Somálsku, ale možná také v Čečensku, i přes zjevnou Kaddáfího náklonnost k Moskvě.
Osobně jsem v polovině devadesátých let při návštěvě centra čečenské diaspory v jordánském Ammánu viděl fotografii ze setkání jejích příslušníků s Muammarem Kaddáfím, jehož podpory si velmi vážili.
„Libyjský semtex“
Kdyby byl plukovník Kaddáfí souzen, jak si mnohé z obětí jeho vlády přáli a v což doufala také OSN, jistě by této příležitosti využil k uplatnění své typické výřečnosti. Určitě by rád, když už by neměl co ztratit, poodkryl temnější stránky mocenských her, jichž se tak rád účastnil.
Mezi prvními světovými politiky, kteří osudného čtvrtečního odpoledne potvrdili do té doby pouhé dohady o úmrtí Muammara Kaddáfího, byl britský premiér David Cameron. Neopomněl přitom oběti bombového útoku na letadlo PanAm, které Libyjci vyhodili do povětří nad skotským Lockerbie, ale ani teroristické útoky Irské republikánské armády prováděné, jak uvedl Cameron, „libyjským semtexem“. Neřekl „československým“. Že bude pardubická průmyslová trhavina (dodávaná socialistickým Československem do Libye ve velkém) zneužita k teroristickým akcím, nemohl výrobce tušit. Přesto bychom měli být premiérovi Cameronovi za taktní pomlčení o tomto zjevném českém podílu na Kaddáfího zločinech vděčni.
Investice především
Po smrti Muammara Kaddáfího byla Libye prohlášena za osvobozenou. Začíná tak politický proces, který by podle odhadů mohl vést do dvou let k nastolení plně demokratického režimu.
První zkouškou jednoty Libyjců se stane vytvoření nové vlády, která nahradí Přechodnou národní radu, jež vzešla z Benghází. Do osmi měsíců by se pak měli obyvatelé Libye dočkat svobodných voleb. Už dnes ale nové vedení snová velké plány rozvoje země, do nichž hodlá v nadcházejících desetiletích investovat stovky miliard dolarů.
Autor je publicista
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
