Ropná tahanice ukázala slabiny státu

ropa, Družba

ropa, Družba Zdroj: profimedia.cz

Žádná velká ropná krize sice v minulých dnech Česko nezasáhla, tahanice a nejasnosti kolem dodávek ropy z Ruska přesto odhalily slabá místa státu. Ten fakticky nemá nad dodávkami černého zlata žádnou přímou kontrolu.

Obchodní spory mezi dodavateli a odběrateli ropy jsou záležitostí firem, které český stát nijak neovládá. A nikdy není možné stoprocentně vyloučit, že vše neskončí zastavením dodávek. „Chybou je, že si stát při privatizaci rafinerií nezajistil ani to, že bude dostávat přesné a podrobné informace o smluvených dodávkách ropy,“ říkají lidé z oboru.

Alternativní cesty ropy do Česka Kromě ropovodů Družba a IKL se Česku rýsují další možné cesty přepravy suroviny. Kupříkladu společnost Slovnaft loni oznámila, že společně s maďarskou mateřskou firmou MOL investuje do ropovodu Adria z chorvatského přístavu Omišalj, který případně umožní dopravu ropy až do Česka. Ukrajinci by zase rádi zajišťovali tranzit ázerbájdžánské ropy do Česka ropovodem Družba, nad tímto dlouhodobým zájmem ale stále visí otazník. Přeprava odlišné ázerbájdžánské ropy by si vyžádala značné investice zvláště do ropovodu na slovenském území. Bratislava je proto opatrná. Nejasná je také výstavba ropovodu z Litvínova do rafinerie v německé Leuně. Projekt by podle premiéra Petra Nečase posílil propojení v rámci EU, jenže na něj nejsou peníze.


Právě neshody ohledně ceny suroviny dodávané ropovodem Družba z Ruska se přitom mohou opakovat. Na straně dodavatelů figurují tři ruské firmy – Rosněfť, Lukoil a Gazpromněfť. Rusové se ovšem stále více orientují na přepravu ropy tankery, otevírají nové mořské cesty a jejich pozice v cenových vyjednáváních je tím pádem celkově silnější. Pokud už mají posílat surovinu ropovodem, chtějí na tom vydělat. To se ovšem nemusí líbit odběratelům a akcionářům České rafinérské – společnosti Unipetrol z polské skupiny PKN Orlen, italské ENI a britsko-nizozemské firmě Shell. Potenciál pro spory zůstává, stát by teoreticky mohl do hry vstoupit zpětným odkupem Unipetrolu od Poláků, jak navrhoval expremiér Mirek Topolánek. Taková investice se ale jeví jako nemyslitelná – mimo jiné kvůli rozpočtovým úsporám.

Stát přesto má v rukou také nástroje, kterými může svou surovinovou bezpečnost posilovat. Státní společnost Mero vlastní ropovody – kromě Družby také potrubí IKL z Ingolstadtu. A stát navíc drží zásoby ropy a ropných produktů – dohromady podle zákona minimálně na 90 dní.

Ropovod z Ingolstadtu zajišťuje alternativní přepravu ropy, do Ingolstadtu se surovina dostává z Terstu ropovodem TAL. A tady má stát šanci své postavení posílit – kdyby Mero získalo podíl v TAL, bylo by sjednávání alternativních dodávek pružnější a ekonomicky výhodnější. Snaha tu je, čas ukáže, zda je to reálné.