Šidítko jménem e-paliva má udržet spalovací motory i po roce 2035. Ale litr stojí 200 korun

Výroba ropy z plastů v rafinerii OMV

Výroba ropy z plastů v rafinerii OMV Zdroj: OMV

Hlavní zelený ideolog kontinentu a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans je mistr v prodeji ledu, který roztaje dřív, než si ho převezmete. Není to tak dávno, co pochválil naši vládu za to, jak zvládla předsednictví EU. Místo toho, aby kabinet premiéra Fialy pochopil, že to je, jejich slovy, hodně špatný signál, tak se tím naopak chlubili, kudy chodili. Smutným výsledkem tedy je, že naše klimatické přešlapy musí nyní napravovat ekologičtější Švédové a zelenější Němci. A podle všeho to bude pořádná fuška.

Konec nových aut na spalovací motory po roce 2035, rozšíření emisních povolenek na domácnosti (tedy vlastně zavedení nové ekologické daně), smrtící norma Euro 7 nebo skandální snaha snížit počet povolenek pro průmysl a tím zvýšit jejich cenu děsí v Evropě producenty i domácnosti. Naše vláda ve snaze být za jedničkáře pomohla ještě víc rozevřít nůžky mezi chudými a bohatými a zároveň zasadila další ránu evropskému průmyslu. Ten se tak i díky neschopnosti našich ministrů stává vůči asijským či americkým výrobcům takřka nekonkurenceschopným.

Němci se pokoušejí zatáhnout za ruční brzdu a vypadá to, že se nakonec podaří zmírnit podmínky pro konec aut na spalovací motory. Zatím poslední informace z Evropské komise je, že by mohla akceptovat takzvaná e-paliva. Starý lišák Timmermans komentoval dohodu s Němci tak, že po roce 2035 bude dál možné nově registrovat vozy se spalovacími motory, pokud budou tankovat uhlíkově neutrální syntetická paliva. Leč ďábel je skrytý v detailu. A zde je těch ďáblíků víc. Takže obava, že jde pouze o další trik, je opravdu na místě.

První háček je v tom, že syntetická paliva budou moci být vyrobena pouze reakcí zeleného vodíku a oxidu uhličitého, nikoliv z fosilních zdrojů na bázi zemního plynu a uhlí. Energetická náročnost takové výroby je ale naprosto enormní a s ohledem na množství osobních vozidel není ani reálné, aby se na to vytvořily kapacity zelené elektřiny. Jeden z prvních testů výroby provádí Porsche v Chile, kde v pilotní fázi bude vyrábět 130 tisíc litrů syntetických paliv ročně. V plánu je rozšíření kapacity až na 550 milionů litrů ročně, což je ale v celosvětovém měřítku pod rozlišovací schopnost. Jen v Německu ročně spotřebují osobní auta několik desítek miliard litrů benzinu a nafty.

S tím je spojena i logistika, protože například výroba v Česku je naprosto nepředstavitelná. Na to poukazuje například docent Pavel Šimáček, odborník na paliva z VŠCHT. Ten tvrdí, že energetická náročnost výroby syntetických paliv je obrovská, přičemž v Česku nemáme ani žádné kapacity na výrobu. A to především proto, že v našich podmínkách je to prostě nepředstavitelné.

To vše má pochopitelně vliv na cenu syntetických paliv. Ta je dnes více než pětinásobná vůči běžným pohonným hmotám – 150 až 200 korun za litr je mimo mísu. Je pravděpodobné, že cena sice půjde dolů, ovšem vždy bude vázána na cenu zelené elektřiny. A podle analýzy ekologické organizace Transport & Environment bude provoz automobilu na e-palivo během pěti let stát řidiče zhruba o 10 tisíc eur více než provoz elektromobilu, tedy přibližně 50 tisíc korun ročně navíc. 

A zde je logická pochybnost. Není to opět snaha o prodej tajícího ledu? Uklidnit veřejnost, ale zároveň předpokládat, že vůči elektromobilům nebudou mít auta na syntetická paliva prakticky žádnou šanci? Nechci zatím dělat účet bez hostinského, ale obávám se, že Frans Timmermans si opět všechny pěkně namazal. 

Autor je stínovým premiérem za ANO a bývalým ministrem průmyslu, obchodu a dopravy.