Skoro jsme zapomněli, že trhy umějí i padat

Index S&P 500 odepsal od začátku roku 8,5 procenta a některé velké tituly jsou na tom ještě mnohem hůř. Netflix ztratil 33,5 procenta, Amazon odepsal 16,5 procenta a Google deset procent.

Index S&P 500 odepsal od začátku roku 8,5 procenta a některé velké tituly jsou na tom ještě mnohem hůř. Netflix ztratil 33,5 procenta, Amazon odepsal 16,5 procenta a Google deset procent. Zdroj: profimedia

Pro mnohé z nás nastal v posledních dnech po dlouhé době střet s investorskou realitou. Až moc dlouho šlo vše jenom nahoru, že to skoro vypadalo jako zázrak. Bohužel ale takové zázraky neexistují. A vystřízlivění sice bolí, ale může být dobrou zkušeností.

Index S&P 500 odepsal od začátku roku 8,5 procenta a některé velké tituly jsou na tom ještě mnohem hůř. Netflix ztratil 33,5 procenta, Amazon odepsal 16,5 procenta a Google deset procent. Byly to zejména tyto a další technologické firmy, které propad iniciovaly, ale nelze se příliš divit, když naopak v období růstu byly tahouny. Takové prostě trhy bývají. Jen jsme na to možná zapomněli.

Jistě, drobné propady jsme viděli i během pandemie, tedy relativně nedávno. Když se podíváme na první zmiňovaný index, ten už v listopadu spadl o tři procenta, předtím v září také ukázal červená čísla a o rok dříve v září roku 2020 byl dokonce dole o šest procent. Propady jsme tedy viděli, jen menší.

Jeden nedávný byl samozřejmě mnohem větší. Od Valentýna do 20. března 2020 index S&P 500 ztratil 32 procent, což byl jeden z nejhorších propadů v historii. Přestože naší peněžence je úplně jedno, z jakého důvodu naše investice trpí, tento propad byl zásadně jiný. Byla to totiž prohra s přírodou, se zákeřným virem, a důsledek strachu z doprovodných opatření. Nebyly to „trhy“, které se občas strhnou k vykreslování pohoří se stráněmi vzhůru a dolů. Všechno se sypalo, nejen investice.

Poslední skutečná srážka s investorskou realitou nastala mezi zářím a prosincem 2018, kdy byl propad přes 17 procent, tedy dvojnásobný oproti tomu současnému, na druhou stranu ale trval déle. Stejně rychlý let dolů, a dokonce o stejnou hodnotu, jsme zažili v lednu 2018. Jsou to tedy buď tři, nebo přesně čtyři roky, co jsme naposledy viděli něco srovnatelného.

To je dlouhá doba, která celou řadu investorů mohla namlsat snem o nekončícím růstu. Citliví jsou k tomu pochopitelně ti mladší z nás, kteří celou svou investiční historii zažili v období růstu. U těch nejmladších je to citelné, ostatně u teenagera to odpovídá celému jeho investičnímu životu. I řadu starších ale donutila poprvé investovat až vysoká inflace. Možná tak poprvé vyzkoušejí, jak drahé je nakoupit na vrcholu a čekat s prodejem až na dno. Jsou to cenné lekce hned z několika důvodů. Zaprvé je to ona pomyslná facka, ta největší zkušenost každého z nás. Mít nohy na zemi se tomu říká. Je to také zkušenost z extrapolování, tedy z protahování minulých zisků do budoucnosti.

S tím současným má propad z roku 2018 jedno společné. Je reakcí na očekávání kroků centrálních bank, na utahování kohoutů, z nichž na akciové a další trhy tečou peníze. V roce 2017 začala totiž americká centrální banka normalizovat sazby a do konce roku 2018 je zvýšila až nad dvě procenta. Nyní je čím dál jasnější, že se bude muset k vyšším sazbám brzy uchýlit také. Ve hře je příliš mnoho proměnných, protože koronavirus ještě neřekl své poslední slovo, zostřují se vztahy s Ruskem, divoká může být i olympiáda, a do toho všeho není možné napsat článek a nezmínit krizi v energiích. Zkrátka žádná jistota tu není, ale vše nahrává tomu, že sazby půjdou nahoru. A na to trhy reagují velmi podrážděně.

Občas je ale dobré, když nám dají pomyslnou facku, abychom si nemysleli, že existuje něco, co umí růst jen do nebes. Akcie jsou senzační nástroj a sázka na ně je dlouhodobě rozumná, na tom asi není co rozporovat. Není to ale hladká cesta. Budiž alespoň draze vykoupenou zkušeností zejména pro všechny nováčky mezi námi.

Autor je hlavním ekonomem Platební instituce Roger