Tváří v tvář pochmurnému a nelichotivému faktu, že mozaika českých makroekonomických veličin nám aktuálně nastavuje svoji nejhorší tvář v polistopadovém období, se nám nabízejí dvě možnosti: letargicky rezignovat a čekat na zázrak, anebo se odhodlat k rozhodné akci nápravy.
Již jen proto, že tak koná i většina Evropy. Bylo by krajně nezodpovědné právě nyní ztratit stopu, když už se nám v uplynulých třech letech nepodařilo s hlavním proudem udržet krok. Spouštěčem pro nápravu může být aktuální realitě přizpůsobený Národní plán obnovy. A to v plné zbroji; s maximálním využitím jeho dotační i úvěrové složky a s přesvědčivým a kompetentním řídicím systémem zacíleným na priority a spolehlivé naplňování stanovených cílů.
Tento nástroj může napomoci jak cyklickému sladění s evropským pelotonem, tak uskutečnění zásadních strukturálních změn. Namátkou: přizpůsobení všech sektorů zelené a digitální transformaci, dokončení infrastruktury, zajištění dostatečného bydlení, posílení potravinové soběstačnosti, rozvoj inovativního podnikání.
Je toho málo? Jedná se o investičně náročné priority, na které bychom jinak obtížně sháněli prostředky? Tak na co čekáme a proč váháme? Proč s jeho rozjetím na plný plyn působíme tak rozpačitě a z možnosti využití půjčky usilujeme jen o menší část?
Nabízí se nám vytvořit vehikl a ekosystém synergicky propojený s ostatními možnostmi unijního financování i soukromými zdroji, který hravě převýší bilion korun a bude po dekády využitelný k naplňování rozvojových priorit české ekonomiky a společnosti. Použijme pro názornost precedent Marshallova plánu, který nám byl vinou komunistů před třičtvrtěstoletím upřen. Je pro nás stále živý a aktuální z pohledu efektivního řízení finančních zdrojů, které máme k dispozici, a vytvoření jejich řádné správy a řízení.
Řada institucí, které se v Evropě na správě Marshallova plánu tehdy podílely, stále úspěšně funguje. Nyní je čas na náš vlastní Marshallův plán, který nám pomůže odrazit se od stávajícího ekonomického dna a vytvořit funkční systém a instituce schopné přežít do příštího století. Neboť právě tam končí horizont investičních rozhodnutí, k nimž bychom se měli teď neprodleně odhodlat.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Národní ekonomické rady vlády
