Svátek 17. listopadu je prý už vyprázdněný, stále se jen upínáme k minulosti, místo abychom řešili budoucnost, objevovalo se ve veřejném prostoru během posledních let. Letos tomu bylo jinak. Studenti na řadě vysokých škol dali svátku výrazně odlišný charakter, než na jaký jsme zvyklí. Svou „okupační“ stávkou za klima znovu připoutali pozornost k tématu změny energetického modelu.
To, že tento svátek dostal výraznou soudobou náplň, je určitě pozitivní a už samotná chuť studentské obce zajímat se o zásadní problém budoucnosti je skvělá. Je radost vnímat ten roj oplývající demokracií a svobodou. Ale dochází k tomu právě v době, kdy se energetika i kvůli válce na Ukrajině naprosto zásadně mění, a to i bez nutnosti stávkovat.
Když pominu největší zelenou revoluci v evropských dějinách jménem Green Deal spolu s Fit for 55 či RePower EU, jež se povedlo prosadit navzdory silné nechuti průmyslu a k nimž se Česko jednoznačně přihlásilo, současná Fialova vláda je snad nejvíce proklimatická ze všech kabinetů.
Ve svém programovém prohlášení má například velmi smělý plán podpořit fotovoltaická zařízení na minimálně sto tisících střech do roku 2025 nebo vypracovat novou Politiku ochrany klimatu v ČR a také nové znění Státní energetické koncepce tak, aby oba dokumenty vláda projednala v roce 2023. To jsou naprosto zásadní změny v chápání nutnosti jednat v zájmu ochrany klimatu.
Nadto v říjnu prošlo Poslaneckou sněmovnou zvednutí limitu pro provoz fotovoltaické elektrárny bez licence z deseti až na padesát kilowattů, což má pomoci rozběhnout masivní investice do solární energetiky, které jsou navíc financované téměř nevyčerpatelným balíkem miliard z Nové zelené úsporám. Těsně před začátkem stávkového týdne na univerzitách také ministerstvo průmyslu a obchodu představilo novelu energetického zákona, která do tuzemského právního řádu zavádí princip komunitní energetiky. V jejím rámci bude možné elektřinu sdílet – mezi obcí a jejími obyvateli nebo například sousedy. To je přitom právě jeden z požadavků studentské stávky za klima. Tady se stávkující vlamují do otevřených dveří.
Jak má Green Deal pomoci zlepšit životní prostředí?
Podobně jako v požadavku na to, aby vláda dodržela svůj vlastní slib zavřít uhelné elektrárny do roku 2033. Pokud ji nevystřídá třeba současná opozice, lze předpokládat, že uhlí se v Česku v polovině příštího desetiletí spalovat nebude. Kvůli tomu přijde o práci řada lidí stejně jako kvůli konci výroby spalovacích motorů. A budou to zejména lidé, kteří nepatří úplně mezi ty nejbohatší.
Proklimatická cesta v sobě nese také emisní povolenky, kvůli nimž například v současné době zdražují stavební materiály a celý tento systém tak přispívá k ještě vyšší inflaci, která dopadá zejména na ty nejchudší. Záchrana klimatu je zkrátka drahá a spoustu lidí bude bolet. Transparenty s nápisy „Vládo, jednej“ tak působí v tomto kontextu trochu jako z metaverza.
Pak se během stávek za klima objevily také transparenty namířené proti kapitalismu, který je podle stávkujících zodpovědný za destrukci klimatu. Takové přesvědčení může pramenit ze dvou příčin. Buď je jeho zdrojem neznalost historie, ke které se stávkující odvolávají. Právě kapitalismus musel v Česku po sametové revoluci zachraňovat zdevastované životní prostředí. Už jen odsíření uhelných elektráren a vyčištění řek hrajících všemi barvami neporovnatelně zvýšilo kvalitu života v zemi. Těžíme z toho právě my, kteří jsme se narodili těsně před koncem komunismu nebo po jeho pádu.
Anebo je zdrojem takového přesvědčení prostě ideologie, která by ovšem jinak chvályhodné studentské stávky přenesla pod úplně jiné světlo. Může tomu napovídat i jeden z cílů kolektivu Univerzity za klima, který hovoří o tom, že je nutné otevřít „na celospolečenské úrovni debatu o alternativních modelech práce, trhu a státu“.
Sám jsem sice žádný jiný systém než tento nezažil, ale nepochybuji o tom, že je úspěšný a i díky němu můžeme vést tuto debatu. Kapitalismus, demokracie a svoboda jsou spojité nádoby. Pokud jednu část této triády vyjmeme, tekutina uvnitř se vyleje. V minulosti už se to stalo a ta tekutina nebyla zcela bezbarvá.
