Ačkoliv prezidenta vlastně vůbec nepotřebujeme a jeho pravomoci lze velmi snadno předat premiérovi, předsedovi Senátu či dalším funkcionářům, je všelidová volba hlavy státu oblíbeným hlasováním, kde volební účast přesahuje 60 procent. To, že si udržujeme tuto funkci, je však jen zvyk. Bylo by dobré si to uvědomit, abychom od něj konečně začali vyžadovat spíš civilnější podobu tohoto v Česku tradičně váženého úřadu. Pomoci by tomu paradoxně mohla přímá volba, přestože právě posílení váhy prezidenta jí její kritici často připisují.
Současná debata o postavení českého prezidenta a přínosu přímé volby je výrazně ovlivněna osobou Miloše Zemana. Pro skutečně objektivní zhodnocení toho, jakou roli by měl prezident v české společnosti hrát a jak by měl být volen, je nutné odmyslet si poslední téměř dekádu Zemanova mandátu, i když je to zřejmě pro mnohé nadlidský úkol. Je nutné si také odmyslet případné vítězství druhého Zemana - Andreje Babiše, který do aktuálního prezidentského klání vstoupil na poslední chvíli.
Přímá volba s sebou přináší několik přehlížených výhod, které funkci prezidenta mnohem více přibližují demokratické republikánské podobě než té postmonarchistické, jakou známe například z první republiky. Přímá volba především dodala prezidentovi republiky větší legitimitu, a to přímo, nezprostředkovaně od lidu, což trochu narušuje představu trůnu.
Český prezident si dlouhodobě užívá nejvyšší důvěryhodnosti ze všech ústavních činitelů, ať už jde o přímo, či nepřímo volenou hlavu státu. Pokud odpůrci přímé volby tvrdí, že Miloš Zeman se snadno může ohánět čísly, kolik ho volilo lidí v prezidentských volbách, stejně tak se mohl nepřímo volený prezident ohánět průzkumy, které z něj dělaly nejdůvěryhodnějšího politika v zemi.
Přímá volba přinesla českému politickému systému také jeden pozoruhodný a zřejmě i nečekaný důsledek. Ten byl zvláště patrný při poslední volbě v roce 2018. Ukázalo se, že přímá volba založená na sběru podpisů pod kandidaturou výrazně podporuje probuzení občanské společnosti. V posledním prezidentském klání úspěšně kandidovalo několik občanských kandidátů zcela bez podpory politických stran.
Vedle samotné prezidentské kandidatury ale tyto osobnosti v kampani přirozeně akcentovaly širokou paletu témat, která postupně vnášely do veřejného prostoru. Výsledkem tak mnohdy byla pestrá celospolečenská debata nad zahraniční politikou, Evropskou unií či nad ekonomickými tématy. Bez přímé volby by se široká veřejnost o těchto tématech tak důsledně a podrobně nikdy nebavila. A tito kandidáti by se zřejmě nikdy neměli šanci prostřednictvím prezidentské volby představit veřejnosti a pak třeba úspěšně kandidovat do Senátu.
A vypadá to, že i nyní budou opět hrát prim takzvaní občanští kandidáti navzdory vstupu Andreje Babiše do prezidentské kampaně. Možná to trochu souvisí s přirozenou nechutí českého voliče ke stranictví a spíše s jeho náklonností k takzvané nepolitické politice. Právě nástup nových tváří nespojených se současnou politickou garniturou může ze všeho nejvíc pomoci transformovat úřad prezidenta do civilnější podoby, jak ji známe ze Slovenska nebo z Rakouska.
Kandidát na prezidenta Petr Pavel
Co nejotevřenější přímá volba umožňující občanským kandidátům hrát vyrovnanou partii se stranickými nominanty také řeší často kritizovanou rigiditu českého stranického systému. Umožňuje nezávislým osobnostem obejít vstup do politické strany a posléze nutnost dosáhnout pětiprocentní klauzule pro úspěch ve sněmovních volbách. Dvoukolová přímá volba prezidenta s jediným volebním obvodem je také zcela odlišný druh hlasování, který v české zastupitelské demokracii chyběl a který ji dokáže velmi zajímavě obohacovat.
Prezidentova legitimita přímo od voličů vnesla do struktury ústavy ještě jeden nepochybně pozitivní prvek. Bankovní rada ČNB, kterou jmenoval prezident volený parlamentem zcela bez kontrasignace předsedy vlády, měla tedy dvakrát zprostředkovanou legitimitu. To není u bankovní moci, která je již běžně součástí moderního státu 21. století a má díky tomu v ústavě svou vlastní hlavu, příliš demokratické. Tento deficit přímá volba pomohla překonat a radu centrální banky změnila z jakéhosi králova dvora na orgán demokratické instituce.
Kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová
Je jasné, že přímá volba udělala z Pražského hradu nezávislé centrum moci, ale zpřístupnila soutěž o tento úřad i lidem bez dlouholeté politické zkušenosti. Lze předpokládat, že právě ti budou mít k této funkci civilnější přístup než zasloužilí politici s nevyřízenými účty, které si stranické sekretariáty chtěly často na Hrad jen odložit.
