Historická dohoda států G7 z minulého týdne na zdanění globálních korporací je ekonomy se specializací na tuto problematiku, jako je například francouzský expert na daňové ráje Gabriel Zucman, právem označována jako průlomová.
Pokud nejbohatší státy G7 – a postupně další země G20 a členové OECD – zrealizují, na čem se usnesly, bude to znamenat výrazné omezení „obchodního modelu“ daňových rájů. Státy by mohly dodaňovat zisky nadnárodních firem dosažené kdekoli na světě tak, aby efektivní daňová sazba byla minimálně patnáct procent. Výrazně by se tak omezila motivace firem stěhovat příjmy na oblíbené ostrovy s nulovou sazbou daně.
Druhý pilíř dohody pak alokuje pro účely zdanění zisk do státu, kam byly zboží nebo služba reálně dodány. Typicky tedy, pokud Facebook prodá české firmě zobrazení její reklamy na této sociální síti, bude muset daný příjem zdanit v Česku bez ohledu na to, že službu formálně poskytuje irská firma. To by mimochodem vyřešilo i české váhání se zvláštní digitální daní – nebyla by potřeba.
G7 tak v podstatě přijala návrh OECD z minulého roku, který znamená výrazné omezení daňové konkurence mezi jednotlivými státy. Odhadem by to přineslo pro státy globálně 50 až 80 miliard dolarů daňového výnosu navíc, záležet ale bude na konkrétních parametrech, například na tom, na které korporace to dopadne, a hlavně jak se bude počítat základ daně.
Ekonom Zucman použil ještě dvě další adjektiva při označení této dohody – nedostatečná a slibná. Nedostatečná proto, že patnáctiprocentní daňová sazba je podle něho málo, a slibná proto, že není žádný důvod, proč by neměla vyrůst na 25 procent.
Z dnešního hlediska to je vysoké číslo, ale je dobré si uvědomit, že sazby korporátních daní klesly od osmdesátých let z průměrných čtyřiceti procent na současných průměrných čtyřiadvacet. Řada firem přitom neplatí skoro nic. Kontinuální pokles korporátních daní tak znamenal přesun daňového břemene na střední třídu v podobě vyšších daní z příjmů fyzických osob nebo vyšších nepřímých daní. Hlavně nadnárodní digitální a farmaceutické firmy dokážou s daní z příjmů nakládat mimořádně kreativně. Společnosti jako Facebook, Apple nebo Microsoft mají založené různé dcerky v daňových rájích od Bermud přes Kajmanské ostrovy, Irsko, Nizozemsko nebo ostrov Jersey, jejichž jediným smyslem je účetně přesouvat zisky tak, aby daňová sazba byla co nejnižší.
Jak napsal minulý týden deník Guardian, Microsoft z příjmů jedné své irské pobočky „Microsoft Round Island One“, která nemá žádné zaměstnance a je pouze schránkou pro daňové účely registrovanou na Bermudách, nezaplatil na daních ani cent. Firma přitom vlastní činností a prodejem svých dalších dcer dosáhla loni zisku 314 miliard dolarů.
Pokud má mít deal uzavřený mezi státy G7 šanci, musejí ho schválit parlamenty jednotlivých zemí, což bude skutečná bitva století. K ničemu nedojde bez schválení americkým Kongresem.
Někteří senátní republikáni už v pondělí dávali jasně najevo, že se jim dohoda nelíbí. Projednávání v EU také nebude selanka – irský ministr financí vyčíslil možné dopady navrhovaných změn pro jeho státní rozpočet na dvě miliardy eur, což je asi pětina výnosu daně z příjmů právnických osob. Určitě tak neprodá svou kůži lacino. Korporace, které by byly nejvíc zasažené, jsou zároveň štědrými přispěvateli na kampaně volených zástupců lidu a nezůstanou se svými lobbisty stranou.
