Přibližně polovina obyvatel Země, až 3,6 miliardy lidí, žije v oblastech ohrožených extrémním počasím. Změny globálního klimatu a výkyvy počasí, jež je doprovázejí, ohrožují přežití mnoha živočišných druhů včetně lidstva samotného. Ne, nepíšu zde úvod nějakého postapokalyptického románu, ale jen velmi zestručněné shrnutí pondělní zprávy odborníků z Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) při OSN.
A než začnete namítat, že je přece modrá planeta, a ne zelená, vězte, že na těchto závěrech se na rozdíl od jednoho vysloužilého ekonoma-exprezidenta podílelo, a hlavně jednohlasně shodlo přes 34 tisíc odborníků (biologů, klimatologů, environmentalistů) napříč světem, národnostmi a kulturami.
Země bude v nadcházejících osmnácti letech nemocnější, hladovější, chudší, chmurnější a mnohem nebezpečnější místo, shrnula agentura AP jejich závěr.
A třeba obyvatelé australského Queenslandu a přilehlých teritorií by jí jistě dali za pravdu – v těchto dnech se potýkají s nejbrutálnějšími záplavami ve své historii.
Vlády reagují „vládně“
„Souhrn vědeckých důkazů je jednoznačný: Změna klimatu je hrozbou pro blahobyt lidí a zdraví planety,“ citovala ČTK Hanse-Otta Pörtnera, jednoho z autorů této rozsáhlé zprávy, která má být vodítkem pro světové lídry v jejich úsilí o omezení změny klimatu.
Říkáte si, že vědátoři zase bijí planě na poplach? Měli bychom si však spíše říkat, že vědátoři stále bijí na poplach a vlády je neposlouchají. Nebo ještě lépe: vlády je poslouchají tak na půl ucha a svým způsobem „vládně“ reagují.
Ekologické snahy EU jsou proslulé a v tom nejčistším úmyslu samozřejmě chvályhodné, nicméně třeba otázka, proč se tyto aktivity poslední roky soustředily na oxid uhličitý namísto třeba na metan, pro skleníkový efekt potentnější (v rámci dvacetiletého cyklu působení v ovzduší je jeho efekt zhruba osmdesátkrát silnější než ten CO2), je legitimní. Minimálně z hlediska efektivity vynaložených euromiliard v rámci chystaného Green Dealu.
Ten by teď mohl být kvůli současné geopolitické situaci a obnovení – doufejme, že „jen“ – studené války přepracován. Evropští lídři si však zvykli házet miliardami. A tak je možná právě nyní šance začít se ptát a upozorňovat, kam by mohly efektivněji přistát než třeba na dotování elektromobility.
Se cvrčky proti metanu
Ale zpět k metanu. Na ten jakožto na hlavního tahouna skleníkového efektu již loni upozornily dva panely při OSN, jeden se zkratkou CCAC (Climate and Clean Air Coalition) a celistvější UNEP (United Nations Environment Programme). Pro představu, třeba třetinu veškerých emisí metanu technicky vzato nezpůsobují lidé, ale krávy, které lidé chovají, aby je pak mohli zbaštit.
V roce 2050 by pak s tím, jak se bude zvyšovat populace, blahobyt a poptávka po masných proteinech, mohly tyto chovné krávy naprdět až 70 procent všech globálních metanových emisí.
Green Deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?
Abych ale nezůstával jen kritický a negativní. I proti metanu se již „bojuje“ a efekty jsou dokonce vidět na pultech obchodů: vznikly nové druhy vegeburgerů, proteinových tyčinek či mouk ze cvrčků. Například minulý měsíc Evropská komise povolila vstup na trh produktům obsahujícím cvrčka domácího. Ten se tak stal třetím druhem hmyzu, z nějž lze v EU za specifických podmínek vyrábět potraviny.
Přizpůsobujeme se, ale pomalu, stejně jako řada jiných živočišných a rostlinných druhů. Ty, které mohou, zatím utíkají do chladnějšího podnebí, hlubších vod či do větších nadmořských výšek. „Mořské rostliny a živočichové se kvůli zvyšující se teplotě vody přesunuli za desetiletí v průměru o 59 kilometrů směrem k pólům,“ tvrdí výše zmíněný Pörtner a IPCC.
Šesté vymírání druhů
Všechny stávající živočišné a rostlinné druhy zcela jistě nepřežijí. Vždyť už v roce 2015 bylo jasné (čti vědecky zdokumentované a potvrzené), že na planetě probíhá z hlediska její historie již šesté vymírání druhů. Už tehdy vědci varovali, že do konce století může z planety zmizet necelá polovina mořských živočišných druhů a čtvrtina druhů savců.
Lidstvo však, na rozdíl od druhů, kterým se podařilo přemigrovat či se rychleji vyvinout, moc manévrovacího prostoru nemá. Vždyť jsme se ještě nedokázali vrátit na Měsíc a o zanechání šlápoty v prachu Marsu stále jen (byť už s velmi reálnými odhady a plány) sníme.
Avšak stejně jako se nyní v kontextu války na Ukrajině hovoří o tom, že si „budeme muset utáhnout opasky“ v ostře sledované energetice, měli bychom si uvědomit, že si je „budeme muset utáhnout“ také v kontextu využívání zemědělské půdy, pitné vody nebo třeba vybraných nerostných zdrojů. A změnit nakládání s nimi. Třeba v Česku se již nějakou dobu řeší a připravuje velká revize přístupu ke krajině a k vodnímu hospodářství.
Přepracování Green Dealu tak dává šanci na zvýšení efektivity ekologických snah, ne jen sypání miliard do trhu s povolenkami.
