Málokteré rozhodnutí soudů v posledních letech mělo takový dopad na konkurenční prostředí českých firem jako rozsudek Nejvyššího soudu z 30. listopadu loňského roku zveřejněný těsně před Vánoci. Otevřel nové možnosti konkurenčního boje. Verdikt byl završením téměř tříletého sporu mezi společností Juros, která poskytuje zpracování odpadů a ekologický servis včetně odborných studií, a spolkem Ústecké šrouby, jehož hlavní náplní je ochrana životního prostředí v Ústeckém kraji a v jehož čele stojí mimo jiné výrazné osobnosti nejmladší generace Pirátů Lukáš Blažej a Kateřina Stojanová.
Spolek byl v pozici žalovaného kvůli textu, který zveřejnil v roce 2017 na svých webových stránkách a který se týkal údajně „nekvalitního hodnocení investičních záměrů”, jehož původcem měla být právě společnost Juros. Avšak jednalo se o paušalizaci kritiky, jež je podle judikatury nepřípustná v případě, že není podložená fakty. A v tomto sporu se spolku podařilo prokázat pouze jediné pochybení společnosti při zpracování biologického hodnocení. Podle soudu tak není možné z jednoho pochybení usuzovat na nekvalitní práci společnosti a varovat před ní investory – a tedy potenciální klienty.
Vedlejším důsledkem sporu, v němž byl spolek odsouzen k omluvě za zveřejněná tvrzení, je nové pojetí náhrady nemajetkové újmy za zásah do dobré pověsti právnické osoby, která se dosud obyčejně poskytovala v penězích. Nejvyšší soud konstatoval, že právnická osoba nemá po účinnosti nového občanského zákoníku v roce 2014 právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do své pověsti, ledaže bylo mezi stranami ujednáno nebo vyplývá ze zvláštních zákonů.
Kopernikovský obrat
Jedná se o kopernikovský obrat, jelikož mezi roky 1992 až 2013 bylo toto právo přímo zakotveno v našem právním řádu, a dokonce i dodnes soudy právnickým osobám zadostiučinění v penězích uznávaly. Úplně čerstvým příkladem je kauza lživého tvrzení aktivistky Jany Peterkové. Ta prohlašovala, že při očkování v pečovatelském domě v Měšicích u Prahy zemřelo několik seniorů.
Peterkovou před třemi týdny Městský soud v Praze odsoudil k vyplacení čtvrtmilionového odčinění nemajetkové újmy, již svým tvrzením na sociálních sítích pečovatelskému domu způsobila. Po novém rozsudku Nejvyššího soudu by přitom tribunály nižších instancí měly rozhodovat v souladu s tímto novým pojetím nemajetkové újmy a právnickým osobám zadostiučinění v penězích nepřiznávat.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vycházel z kořenů nového občanského zákoníku, který důsledně rozlišuje mezi právy fyzických osob, jejichž právní osobnost právo uznává, a právnických osob jako uměle vytvořených entit, jejichž právní osobnost právo vytváří. Firmy by tak podle tohoto pojetí neměly mít stejná práva jako fyzické osoby, zejména co se týče zásahu do jejich osobnosti. U právnických osob totiž nelze dovozovat vliv nezákonného jednání na jejich důstojnost, a tedy ani morální rozměr takového práva.
Konkurenční výhoda
To však nevylučuje, aby se firmy domohly finančních náhrad v oblasti hospodářské soutěže. Lze využít zvláštní zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže anebo satisfakce dosáhnout pomocí trestního práva – využitím skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, už ne však pomluvy.
Tyto právní prostředky jsou ale značně omezené a vůbec se v nich neodráží možnost, že se nepravdivého tvrzení o podnikání určité firmy dopustí konkurent nepřímo. Může dát například podnět spolku, který takovou informaci zveřejní na svých webových stránkách. Firma se pak může domáhat maximálně vymazání takové informace a omluvy. Na finanční zadostiučinění ale může po listopadovém verdiktu Nejvyššího soudu zapomenout. Taková omezená sankce pak nevytváří příliš velký odstrašující účinek.
Firmy navíc od roku 2012 podléhají trestní odpovědnosti právnických osob. I uměle vytvořené entity tedy mohou být trestány, a to dokonce i zrušením, tedy ekvivalentem trestu smrti fyzických osob, jenž už více než třicet let není součástí našeho právního řádu. Represe právnických osob a jejich povinnosti se tedy v posledních letech spíše rozšířily. Ale možnosti právnických osob bránit se poškozujícím tvrzením, která se navíc dnes mohou šířit obrovskou rychlostí, se naopak snižují.
