Česko dodnes těží z velkého přílivu zahraničních investic po roce 2000. V posledních letech ale investoři začali dávat přednost okolním zemím, například Polsku. U nás už totiž nejdeme investorům tolik naproti jako dříve.
Se zahraničními investory spolupracuji přes patnáct let. Přicházejí z různých zemí, každý je jiný, ale všichni mají jedno společné. Potřebují cítit, že o jejich investice máme zájem a jsme na ně připraveni. Musejí také vědět, s jakou podporou státu mohou počítat. V tom však Česko nyní pokulhává.
Nevyřešené domácí úkoly známe všichni: netransparentní a nepředvídatelný systém investičních pobídek, zdlouhavé povolovací procesy a nepřipravené průmyslové zóny. Ty jsou hlavním handicapem i v jednáních o gigafactory.
Dříve to byly právě pobídky a zóny, co nám zajišťovalo převahu v soutěži s okolními zeměmi. Dnes každou pobídku individuálně schvaluje vláda, což je zdlouhavé a nepředvídatelné. Vláda navíc v posledních letech žádosti zamítá jako na běžícím pásu (loni schválila jen jednu z 23) a investoři často ani nevědí proč.
VIDEO: Co nás čeká v roce 2023? Levnější byty i propad koruny
Kvůli struktuře české ekonomiky k nám v minulosti přicházely hlavně automobilové podniky. V poslední době však roste zájem firem z odvětví s vyšší přidanou hodnotou, například z oborů IT, elektronika či farmacie. Právě k těmto investicím má dnes na základě strategie státu mířit veřejná podpora. To je správný směr. Nelze se však divit, že dlouhé čekání a nejistota často investory od České republiky odradí. Předvídatelnost a důraz na rychlost jsou u řady z nich rozhodující.
Práce s Němci, Francouzi, Brity, Korejci nebo s Japonci mě v životě velmi obohatila a zahraniční investice jsou prospěšné pro celou českou společnost. Silné mezinárodní ekonomické vazby přispívají k upevňování i těch sociálních a kulturních, dnes tolik potřebných. Vyřešme proto naše domácí úkoly a staňme se pro investory opět důvěryhodným partnerem. Pak si budeme moci vybírat.
Autor je advokát, vedoucí KPMG Legal
