Začněme parafrází starého vtipu. To se takhle potká Andrej Babiš s lídrem některé z opozičních koalic, aha, s kterým vlastně? To je jedno, pro genderovou vyváženost tam dejme třeba paní Pekarovou, a ta mu povídá. No to je hrůza, pane Babiši, ten váš mítink v Průhonicích, všude se píše, jak jste pošlapal kříže na památku mrtvých, co jdou na konto vaší vlády, podepisujete knížku, kterou jste nenapsal, plnou slibů, které nesplníte, teď ta vajíčka, utekl jste do cukrárny jak malej kluk, no hrůza… Babiš se zamyslí a povídá: A víte, co se píše o vašem mítinku? Vůbec nic.
V marketingovém světě se tomu říká otapetovat servery nebo sociální sítě. Tým Andreje Babiše si příspěvek na sociálních sítích dokonce zasponzoroval a otextoval ho takto: „Průhonice. Dneska. Knížka. Zmrzlina. Lidi.“ Co chybí? Kříže a vejce. Můžeme si být celkem jistí, že pokud by premiér pouze podepisoval knížku a rozdával zmrzlinu, mediální pokrytí by bylo mizivé a zbyl by jen sponzorovaný příspěvek hnutí ANO. Virál z dění udělaly až kříže a ono vejce.
S kříži to pro Babišův marketing dlouho nevypadalo dobře. Zopakování akce ze Staroměstského náměstí, na které se později sebevytrollil třeba prezident Miloš Zeman a jeho plastové kelímky, byla ukázka vynikajícího guerilla marketingu spolku Milion chvilek.
Fungoval přesně do chvíle, než nastoupili radikálové odmítající očkování, vládní opatření a roušky vůbec a vyletělo první vejce. Volní radikálové udělali za Babišův tým dokonalou práci, shodují se experti na cokoli soustředění na sociálních sítích, kteří se na chvíli přeorientovali z komentátorů hodu oštěpem na politology.
Posoudit dopad průhonického mikropříběhu na kampaň jako celek v tuto chvíli možné není. Můžeme si ale na chvilku odskočit do jara roku 2009, kdy už Česko jednu vajíčkovou předvolební bitvu zažilo. Pro kontext a mladší ročníky: po březnovém pádu Topolánkovy vlády vznikl po dohodě ODS a ČSSD úřednický kabinet Jana Fischera, který měl vládnout jen do podzimních předčasných voleb. Jarní volby do Evropského parlamentu, jinak nepříliš sledované, byly brány jako zkouška na velké volby sněmovní, nikdo tehdy netušil, že je na začátku září zruší po stížnosti poslance Melčáka Ústavní soud. Šlo tehdy hlavně o ostrou generálku obliby opozičního lídra Jiřího Paroubka.
První vajíčko přiletělo 14. května na předvolebním mítinku ČSSD v Kolíně. Na dalších mítincích se útoky opakovaly, měly ale často už umírněnější nebo recesistickou podobu, lidé třeba nosili plata vajec na pódium. Občas dnes říkáme, že je naše dnešní politická kultura pokleslá, plná lží a dezinformací. Tak pro srovnání: už v roce 2009 ČSSD obvinila bez důkazů ODS, že vajíčkovou válku podporuje, a ta to odmítla. Všechno vyvrcholilo pár dnů před volbami už vysloveně nechutným střetem mezi Paroubkovými odpůrci a příznivci ČSSD na pražském Andělu.
Andrej Babiš, a to mu slouží ke cti, se teď ke zjednodušujícím útokům na opozici sáhnout neodvážil, celkem věrně popsal, že šlo o radikály z Volného bloku, a z vajec kapitál netříská. Vzkaz z roku 2009 pro dnešní den? Jednotlivá událost kampaň neovlivní. Pořád je tu ale možnost, že se radikálové nechají inspirovat a kampaň si budeme pamatovat podobně jako tu dvanáct let starou. Ta je dodnes zapsaná jako „vajíčková“, na tehdejší výsledky voleb do Evropského parlamentu už si nikdo nevzpomene (ano, vyhrála je ODS).
