Cena zemního plynu v Evropě v uplynulých dnech poklesla pod 50 eur za megawatthodinu na 18měsíční minimum a ze svých srpnových maxim už ztratila více než 85 procent. Zároveň se Evropa zbavila své závislosti na zemním plynu z Ruska. Ten nyní tvoří jen jednotky procent importů a do Česka už neproudí z východu takřka nic. Starý kontinent se vyhnul energetickému a ekonomickému kolapsu, sláva.
Kromě relativně nízkých cen jsou evropské zásobníky stále naplněny na 63 procent, což je nejvíce pro tento týden v roce minimálně od roku 2009. Pomohlo k tomu teplé počasí, úspory a nové LNG terminály, navíc v Česku situaci zlepšuje silná koruna. Úspěch je však draze zaplacen a neobešel se bez prohraných bitev.
Dle think-tanku Bruegel stála Evropu energetická krize od září roku 2021 téměř 800 miliard eur jen na pomoci domácnostem a firmám. Podporu je třeba kvitovat, ovšem je zřejmé, že procesy EU nebyly na podobnou krizi stavěné. Rozhodování se táhla a nebyla efektivní. Evropská rada přijala na konci června 2022 rozhodnutí o nutnosti naplnit zásobníky před začátkem zimy na 80 procent kapacity, přičemž zásoby byly v té době výrazně nižší – pod 60 procenty. Kvůli obavám z dostupnosti plynu se v následujících týdnech strhly závody v nákupech, které vyvrcholily exponenciálním růstem ceny plynu na konci srpna.
Samozřejmě by se země EU snažily nakupovat plyn před topnou sezonou i bez Evropské rady, nicméně první návrh na 80procentní zaplnění zásobníků padl již v březnu. Pokud by byl přijat rychleji (anebo možná i nebyl přijat vůbec), nemuselo k srpnovému cenovému extrému dojít. Velmi dlouho trvalo také schválení společných nákupů plynu či plynového stropu. K oběma došlo až v závěru minulého roku, kdy už plynová krize končila.
Přínos administrativních opatření v průběhu plynové krize je tak minimálně sporný a nebýt teplé zimy, jsme stále v trablech. Evropa měla letos štěstí, ale až příští zima ukáže, zda se nám závislosti na ruském plynu podařilo zbavit definitivně.
