Falešné studie rostou desetkrát rychleji než vědecké práce. Nekalá věda se mění v lukrativní byznys
Ve vědeckém světě platí neúprosné pravidlo „publikuj, nebo zhyň“. Kariérní postup, financování výzkumu i samotná prestiž se odvíjejí od počtu publikovaných článků v odborných časopisech. Tento systém, původně zamýšlený jako podpora produktivity, se však zvrhl v honbu za kvantitou, která často zastiňuje kvalitu a poctivost. Právě tento tlak vytváří živnou půdu pro stínovou ekonomiku, jež ohrožuje samotné základy vědy, píše Živě.cz
Tato situace přirozeně vytváří poptávku po zkratkách, kterou s radostí uspokojují takzvané predátorské časopisy. Fungují na jednoduchém obchodním modelu: za poplatek otisknou prakticky cokoli, aniž by se zdržovaly zdlouhavým a náročným recenzním řízením, které je přitom páteří vědecké kontroly.
Maskují se za seriózní tituly, agresivně lákají autory, slibují nereálně rychlé publikování a parazitují na nezkušenosti a zoufalství vědců. Na tomto místě je ale vhodné poznamenat, že predátorský titul se primárně pozná podle klamavých praktik (falešný proces peer review, zatajování poplatků, fingované redakční rady), nejen podle toho, že publikuje „za poplatek“.
Továrny na články a umělá inteligence
Ještě o úroveň výš stojí takzvané „továrny na články“ (paper mills). Tyto organizace už nejsou jen pasivními příjemci poplatků; aktivně vyrábějí a prodávají kompletní vědecké práce na klíč. Vytvářejí falešná data, manipulují s obrázky a za cenu od 180 do 5000 eur prodávají pozice spoluautorů vědcům, kteří si tak kupují položku do svých životopisu. A nejde jen o „továrny na články“, ale i o prostředníky, kteří umí za částku od 250 do 500 dolarů hromadně „umístit“ rukopisy do kompromitovaných časopisů.
Rozsah jejich činnosti je šokující: jeden z největších skandálů donutil vydavatelství Hindawi/Wiley stáhnout přes 8000 podvodných článků. Vydavatelství nakonec v roce 2025 oznámilo konec značky Hindawi a vyčíslilo ztrátu 35–40 milionů amerických dolarů.
Do tohoto nekalého byznysu navíc razantně vstoupila generativní umělá inteligence. Pro podvodníky je to doslova dar z nebes, který jim umožňuje v masivním měřítku generovat přesvědčivě znějící, ale přitom zcela fiktivní texty a analýzy. Jsme svědky nových závodů ve zbrojení, kde se detekční nástroje snaží odhalit podvody, zatímco podvodníci je obratem vylepšují.
Generativní modely dokážou během několika hodin vytvořit celý článek i s grafy a tabulkami, včetně dat, která vypadají jako z reálného experimentu. Výsledkem je záplava „studií“, které zahlcují recenzenty a znehodnocují skutečný výzkum. Recenzenti dnes dostávají během několika měsíců místo deseti rukopisů třeba třicet či čtyřicet. Někteří z nich proto sami sahají po službách umělé inteligence, aby texty aspoň zběžně vyhodnotili.
Průmysl vědeckého podvádění
Rychlost, s jakou se problém šíří, je alarmující. Podle nedávných studií se objem podvodných článků zdvojnásobuje každých osmnáct měsíců, tedy desetkrát rychleji, než roste skutečná vědecká produkce. Jen v roce 2023 bylo v rámci hromadných retrakcí (více než deset článků najednou) staženo přes šest tisíc studií, přičemž celkový počet všech retrakcí činil více než 10 000.
Vznikl tak celý průmysl vědeckého podvádění. Tyto služby, maskující se jako „konzultace“ nebo „editační servis“, ve skutečnosti záměrně obcházejí kvalitu a pravidla recenzního řízení. Z rychlosti, s jakou tento byznys roste, mrazí. Na vině ale není jen touha podvádět, nýbrž i tlak systému. Akademici se pohybují ve světě, kde je publikace bernou mincí. Bez publikací není grant, bez grantu se neuskuteční výzkum a bez něj nakonec není ani pracovní místo.
Důsledky této stínové ekonomiky jsou zdrcující. Nejde jen o obrovské plýtvání penězi z veřejných grantů, odhadované celosvětově na desítky milionů dolarů ročně. Mnohem horší je znečištění vědecké literatury, které brzdí skutečný pokrok a podrývá důvěru veřejnosti ve vědu. Například v medicíně to může mít i nebezpečné důsledky: když se pseudočlánky dostanou do metaanalýz, mohou zcela pokřivit obraz účinnosti léčby či bezpečnosti vakcín.
Sítě zkorumpovaných recenzentů
Nejde však jen o vnější hrozbu. Systém je narušen i zevnitř. Objevují se sítě zkorumpovaných recenzentů, kteří si vzájemně schvalují pochybné práce. Ilustruje to případ redaktora časopisu PLOS ONE, který měl na starosti 79 článků, z nichž 49 muselo být později staženo pro závažné nedostatky.
To už nevypadá jako nešťastná náhoda, ale jako dobře organizovaná spolupráce mezi autory, editory a často i prostředníky, kteří si za zprostředkování nechávají velmi dobře zaplatit. Tyto praktiky ukazují, že i zavedené kontrolní mechanismy mohou selhat, pokud jsou „strážci vědy“ motivováni jinak než její integritou.
Otázka tedy nezní, zda můžeme tento systém opravit, ale jestli si můžeme dovolit ho neopravit. Věda měla vždy samočisticí mechanismy, ale tempo, s jakým přibývají falešné studie, je bezprecedentní. Pokud zůstane hlavním měřítkem kariéry počet publikací a citací, bude se „průmysl podvodů“ dál rozmáhat. A tím riskujeme nejen důvěru veřejnosti, ale i samotné základy poznání, na nichž stavíme moderní společnost.
