The New York Times
Zpráva o stavu unie
Problémy naší země jsou hluboké. Je tu 13,1 milionu nezaměstnaných a riziko stagnace je velké. Republikánští kandidáti sázejí na chybné, ale svůdné tvrzení, že skutečným problémem jsou vládní výdaje a jejich spolustraníci v Kongresu nepolevují ve svých obstrukcích. Prezident Obama vystupuje čím dál důrazněji, ale bude muset zatlačit ještě více. Jeho letošní Zpráva o stavu unie byla příležitostí to udělat a prezident ji nepromarnil. Zdůraznil řadu témat, o nichž mluvil už loni, ale byl ostřejší a mnohem ochotnější ukazovat na viníky, především na finanční průmysl kvůli jeho excesům a na politiky, kteří jsou stále odhodláni bránit daňové výhody pro nejbohatší a podkopávat snahy o nezbytné finanční regulace. Obama také volal po zavedení „Buffettova pravidla“, podle nějž efektivní daňová sazba u milionářů nesmí klesnout pod 30 procent. „Klidně tomu říkejte podněcování třídního boje,“ prohlásil Obama, „ale chtít po miliardáři, aby platit alespoň stejné daně jako jeho sekretářka? Většina Američanů tomu bude říkat zdravý rozum.“ Souhlasíme.
Za uplynulý rok se Američané stali citlivějšími vůči hlubokým nerovnostem v ekonomice a také vůči vládní odpovědnosti něco s tím dělat. Nyní Američané chtějí silné politické vedení.
The Washington Post
Mnoho rétoriky, méně idejí
Vždy, když Zprávu o stavu unie přednáší prezident usilující o znovuzvolení, je to divná událost. Mezi řádky nenajdeme ani tak obraz roku, který nás čeká, jako spíše vysvětlení, proč by prezident měl být znovu zvolen, a vplíží se i náznak programu pro příští funkční období. V tomto kontextu byl Obamův úterní projev kombinací vzletné rétoriky a jen drobných návrhů.
Obama dojemně mluvil o zhoršující se ekonomické situaci velké části střední třídy, klíčovou součástí projevu však bylo především zdůraznění „Buffettova pravidla“. Tato pozice vytváří politicky užitečný kontrast mezi Obamou a Mittem Romneym. Prezident bohužel opět přehlédl hrozbu, jíž představují rozpočtové deficity především pro ekonomický růst. Tématu dluhu věnoval jen rétorickou zmínku.
Když volal po zvýšení investic do americké infrastruktury, což je dobrý nápad, vůbec nepomyslel na tradiční přístup financovat tyto investice ze zvýšené daně na naftu či jiných „uživatelských“ poplatků. Namísto toho je chce platit z prostředků ušetřených za operace v Iráku a Afghánistánu.
Obamova administrativa je právem frustrovaná nevůlí Kongresu postavit se deficitu. Neměla by ale reagovat návrhy opatření, která rozpočtovou situaci ještě více zhorší.
