Špičky českého byznysu často podporují spíš konkrétní politiky než myšlenky. Je jim blízká představa autoritativního vůdce, který jedním gestem zvládne vyřešit celonárodní problém. Možná na české politické scéně hledají jen někoho takového, jako jsou oni sami ve svých firmách.
Není to tak dávno, co řada českých podnikatelů hledala lepší budoucnost u tehdy nového hnutí Andreje Babiše. Někteří se dokonce rozhodli za něj kandidovat. Například vlastník Juty Jiří Hlavatý či majitel Brana Pavel Juříček. První jmenovaný skončil v politice už před čtyřmi lety, druhý končí letos.
Jiní podporovali ANO alespoň verbálně. Ačkoliv třeba Babiše jako osobnost úplně nemuseli, líbilo se jim, že do politiky míří jeden z nich. Člověk z byznysu, který „myslí selským rozumem“ a „nehraje si na levici ani pravici“. A který má své hnutí taky trochu na povel (rozuměj „je jeho vlastníkem“), aby se mu do pár let nerozpadlo.
Teď někteří z těch, kteří z Babiše rozhodně obavy neměli, či mu rovnou pomáhali, nově podporují Roberta Šlachtu. Majitel firmy Isolit-Bravo Kvido Štěpánek rozdává Šlachtovy předvolební letáčky ve své firmě a Miloš Fürst, jeden z významných podnikatelů z Plzeňska a majitel společnosti ILV, se rovnou stal Šlachtovým arcisponzorem.
Štěpánek i Fürst se shodnou v tom, že to, co jim imponuje, je hlavně osoba Roberta Šlachty. Tedy osoba autoritativního vůdce, který na ustavujícím červnovém sněmu hnutí Přísaha zvítězil s „kimirsenovskou“ (nebo spíš „babišovskou“) 92procentní podporou. Oba podnikatelé jsou možná zvyklí na to řídit své firmy autoritativně a v chaosu demokratické politiky tak vidí řešení právě v tom, co důvěrně znají.
A nejnověji se jeden z nejbohatších Čechů, spoluzakladatel herního studia Bohemia Interactive Slavomír Pavlíček, rozhodl podpořit SPD jen kvůli jednomu konkrétnímu politikovi – Radku Kotenovi. Tedy člověku, který před rokem 1989 pracoval jako člen Pohraniční stráže v jihomoravském Mikulově a který snad nejvíce proslul jako odmítač škodlivého záření z mikrovlnek. Koten je však podle Pavlíčka „zárukou bezpečnosti“.
Jak může být zárukou bezpečnosti jeden jediný politik, a ještě navíc takový, který se ze všeho nejvíc bojí mikrovlnného záření? Ale možná je to jen nějaká herní strategie...
