Chorvatští podnikatelé v cestovním ruchu řeší stejný problém jako čeští průmyslníci: nedostatek zaměstnanců. V době, kdy jaderské pobřeží praská ve švech, chybějí v hotelech, restauracích a dalších provozovnách tisíce pracovníků. Podle tamních odborů jsou příčinou nízké mzdy a špatné pracovní podmínky. Komu by se taky chtělo makat, když si všichni kolem užívají.
Zprávou dne je požár dřevěného kostela ze 16. století v Třinci. Škoda je nenahraditelná, stěny kostela prý tvořily i kmeny, které rostly už za Velké Moravy.
Paradoxní je, že ojedinělá památka přežila všechna ta století, kdy se kolem proháněli lidé s loučemi, kdy se svítilo svíčkami či petrolejkami, kdy k běžné výbavě farníků patřily dýmky a kdy války bývaly delší než mír. A lehla popelem v době zákazů a moderní protipožární techniky. Prostě cesty páně…
V poslední době se stále častěji z per sociologů, levicových novinářů a aktivistů šíří zvěst o konci kapitalismu. Tedy toho tradičního, založeného na soukromém vlastnictví. Budoucnost prý má komunitní sdílení všeho, od auta, přes zahradu a louku až po myšlenku.
Při pohledu na festovně oplocené novostavby a garáže s alarmem je přitom patrné, že cesta k budoucí pospolitosti bude ještě dlouhá. Ale nevadí, kdo nebude sdílet dobrovolně, toho donutíme, aneb kdo nesdílí s námi, je keťas, kulak a lehkoživka. Příklady už známe. Vítej, bolševiku, v 21. století.
